A co pacienti, kteří si mnohdy složitě vybírali zubaře, gynekologa nebo praktika a najednou v ordinaci slyší otázku „Co vás trápí?“ z úplně cizích úst?

KOMENTÁŘ DNE:

Jak probíhá Zemanova prezidentská nekampaň - se svoláním první schůze Sněmovny čekal až do nejzazšího možného termínu, vláda tak nejspíš požádá o důvěru až těsně před prvním kolem prezidentských voleb, píše Jiří Pehe. Čtěte zde >>

„To je zajímavá věc. Dříve se praxe předávaly a dědily. Nyní se děje to, že se vlastně prodává kartotéka, tedy pacienti. Pohledy se na to různí, ale mně se to nelíbí. Legislativně to není přesně ošetřeno, a když už nic jiného, je tím narušena svobodná volba lékaře. A když to pacient zjistí, je na něm, aby se s tím buď smířil, nebo si hledal zase nového lékaře,“ komentoval praxi, která se velkých zdravotnických zařízení netýká, ředitel Fakultní nemocnice Motol Miloslav Ludvík.

Pražská stomatoložka, která si nepřála být jmenována, se Právu svěřila, na kolik že si zubař takového jednoho pacienta cení.

„Paní doktorka mi řekla, že mohu k ní nastoupit s tím, že si musím odkoupit část jejích pacientů. To mě popravdě dost překvapilo. Za jednu dokumentaci, tedy pacienta, chtěla 500 korun. Má poloviční praxe by mě tak vyšla na zhruba 300 000 korun. Ale krom toho, že by mě někteří pacienti klidně mohli odmítnout a odejít, tak kdybych chtěla skončit, musela bych zase řešit, komu bych takhle neoficiálně tyto pacienty prodala,“ řekla redakci pražská zubařka s tím, že nakonec na nabízený obchod s pacienty nepřistoupila.

Chtějí zelenou od legislativy 

Podle České lékařské komory (ČLK) je toto obchodování v podstatě správné. Rádi by dokonce viděli, aby tomu dala česká legislativa úplnou zelenou. Jinde ve světě je to totiž běžné.

„Občas lidé nevědí, že zdravotní dokumentace je majetkem zdravotnického zařízení nebo lékaře. Karta pacienta jsou jen data, proto když se rozhodne odejít k jinému lékaři, dostane jen výpis, ne kartu jako takovou. Na jednu stranu se tím lékař chrání, kdyby si na jeho postupy pacient stěžoval, aby měl z čeho čerpat, na druhou jsou karty jediným majetkem, který lékaři mají,“ vysvětluje mluvčí ČLK Michal Sojka.

Historicky známé je, že se praxe dědí. Bez komplikací také je, když se prodávají celá zdravotnická zařízení. Problém nastává, když lékař jako fyzická osoba přeprodává část nebo celou svou praxi.

„To zatím není legislativně zcela ošetřeno. Ideální stav by podle nás nastal, kdyby se zkapitalizovala praxe celá. Lékař totiž kromě pacientů fakticky nic nemá. Leda tak dvě místnosti a křeslo, ale to se moc počítat nedá,“ vysvětluje Sojka a přidává příklad ze zahraničí: „Například němečtí lékaři, když končí, praxi, tedy pacienty, prodají a z toho si pak užívají důchod někde u moře.“

Musí doufat, že jej pojišťovna neodmítne 

Cena jednoho pacienta není samozřejmě oficiálně stanovena. „Vím, že třeba praktik prodává celou praxi zhruba za milión korun. Praktici dostávají peníze od pojišťovny za hlavu, ne za počet návštěv,“ řekl Právu Sojka. Jeho odhad potvrzuje i lékařka působící ve středních Čechách, která si ordinaci praktického lékaře takto koupila.

„Paní doktorka šla do důchodu a zřejmě chtěla maximalizovat svůj zisk, takže jsem za zhruba 2000 pacientů zaplatila 1,3 miliónu. Předtím jsem pracovala v nemocnici a moc chtěla vlastní praxi. Sepsali jsme smlouvu o prodeji podniku, to někdo, kdo řešil podobný problém, radil na internetu a nyní to, co mám z pacientů, jde na splátky,“ svěřila se redakci obvodní lékařka.

„Pokud jde o právnickou osobu, může se prodat celá praxe i se smlouvami jako podnik. Jenomže u fyzických osob je to bez záruky. Lékař si sice koupí pacienty, tedy má dokumentaci, ale smlouvy s pojišťovnami mu prodávající nezaručí, ty musí opět uzavřít sám a doufat, že ho pojišťovna neodmítne,“ upozorňuje na riziko mluvčí ČLK.