Článek
Naděje zchladila justice, která je považuje za nepřípustnou provokaci. Ředitel GIBS Ivan Bílek ve zprávě pro vládu, kterou Právo získalo, nyní připustil, že ani pět roků existence testů „nelze považovat za dostatečnou pro určení dalšího směřování samotného institutu zkoušek spolehlivosti“.
Přesto je považuje za prevenci proti korupci, protože ubylo případů, kdy policista na místě dopravního přestupku žádá úplatek, a přibývá policistů, kteří oznamují, že jim byl úplatek nabídnut.
Inspekce od roku 2009 udělala 183 testů, v 16 případech byl příslušník usvědčen. Dva museli opustit služební poměr, většina provinění skončila snížením platu na určitou dobu.
Co je zkouška spolehlivosti? Pracovník inspekce, v lidové mluvě agent-provokatér, „navodí situaci“, kterou musí zkoušený řešit. Jde o situace, jakým je během své práce běžně vystaven.
Soudci a žalobci: Jde o provokaci
Například pracovník GIBS odevzdá policistovi nalezenou kabelku a sleduje, zda nález oznámí, nebo si ho ponechá. Nebo spáchá dopravní přestupek a zaznamená, zda policista řeší jeho provinění uložením pokuty, nebo zda je ochoten ho prominout za úplatek.
Naděje, že zkoušky spolehlivosti povedou k „vyčistění“ bezpečnostních sborů od nepoctivých příslušníků, ale nabouraly Nejvyšší soud i státní zastupitelství, které často odmítají přijmout výsledky testu jako důkaz v trestním řízení a odkazují na to, že mají sloužit hlavně v kázeňském řízení. Podle nich je postup inspekce nepřípustnou provokací, kterou vlastně navádějí policistu ke spáchání trestného činu.
Tak třeba Okresní soud v Domažlicích odsoudil v roce 2011 policistu k zákazu výkonu povolání na pět let za to, že si nechal tašku s věcmi v hodnotě 84 Kč, kterou mu předal pracovník inspekce, a nález nezaevidoval. Rozsudek ale Nejvyšší soud zrušil.
„Dospěl k závěru, že je nepřípustné, aby policejní orgány jako orgány státu naváděly jiného ke spáchání trestné činnosti, posilovaly jeho vůli spáchat trestný čin či mu jakoukoli formou pomáhaly,“ zdůvodnil tehdy své rozhodnutí Nejvyšší soud.
Test spolehlivosti zasahuje i do osobních svobod a to pochopitelně vzbuzuje problémy.
O rok později žalobce v Ústí nad Labem zastavil stíhání policisty, který si nechal tašku předanou inspektorem s věcmi za 7280 Kč. Podle žalobce šlo o policejní provokaci, neboť „obviněný se až v důsledku aktivity inspektora, v podobě provedení zkoušky spolehlivosti, rozhodl trestný čin spáchat, což není ústavně konformní postup“.
S jeho názorem se ztotožnil i žalobce Nejvyššího státního zastupitelství. Inspektoři uspěli v roce 2010, kdy Nejvyšší soud přijal test spolehlivosti jako důkaz v trestním řízení proti dopravnímu policistovi z Karlových Varů, který nedal pokutu příslušníkovi inspekce za to, že jel nepřipoutaný a telefonoval za jízdy.
Policista po zjištění, že řidič má u sebe 1000 korun, ho posunkem ruky vyzval k předání peněz a prohlásil, že se nikdy neviděli.
„Byl jsem na konferenci, kde proběhla velmi ostrá diskuse na toto téma mezi právníky, státními zástupci a policisty. Test spolehlivosti zasahuje i do osobních svobod a to pochopitelně vzbuzuje problémy,“ připustil šéf sněmovní komise pro kontrolu GIBS Václav Klučka (ČSSD). Podle něj statistiky dokazují, že testy jsou oprávněné.
Provokovat musí, tvrdí poslanec
„Jak jinak se mají lidé, kteří zkoušku dělají, chovat? Oni musí svým způsobem provokovat policistu, aby ho dotáhli k určitému jednání, při kterém se osvědčí, nebo neosvědčí,“ řekl Právu Klučka.
„Pokud státní zástupce odmítne test uznat jako důkaz v trestním řízení, pak je práce inspekce marná. Pak nedělejme testy a jen přihlížejme, co se děje,“ uvedl. Podle něho by bylo řešením postupovat jako u odposlechů, souhlas k testu integrity by dával soud nebo státní zástupce.
Velké pochybnosti o zkouškách spolehlivosti má bývalý člen komise poslanec Daniel Korte (TOP 09). „Státní orgán, kterým GIBS je, nesmí navádět ke zločinu, byť by to mělo být jen v rámci zkoušky,“ řekl Právu. Podotkl, že by se neměla sledovat jen efektivnost zkoušek, ale i to, zda existuje dohled nad testujícími členy inspekce.
Posvítí si také na strážníky?
Zkoušky spolehlivosti podle ředitele inspekce Bílka odhalily někdy až komické situace. „Řada příslušníků je v době služby natolik nečinná, resp. nevykonává žádné konkrétní služební úkony, že bylo zcela nemožné v jejich případě zkoušku spolehlivosti vůbec provést, neboť na opakovaně navozovanou situaci vůbec nereagovali,“ napsal Bílek ve své zprávě vládě.
Přes zjištění, že testy integrity mají problémy, dává Bílek ke zvážení, zda by se nemohly rozšířit také na obecní strážníky. Podle Klučky je to možné, protože strážníci již mají kolem 80 procent shodné pravomoci jako státní policie.
Naopak návrh, aby se testy rozšířily i na všechny státní zaměstnance a třeba politiky, narazil na odpor prakticky všude.