Problémy s umisťováním na životě ohrožených pacientů do nemocnic, které je odmítaly přijmout, se po zásahu ministerstva zdravotnictví téměř vyřešily. Ovšem ne na dlouho. Už v úterý ředitel pražských záchranářů předvídal, že v letních měsících to bude opět boj. Pro operátorky o nalezení nemocničního lůžka, pro záchranáře o udržení pacienta naživu.

Ještě včera dopoledne to vypadalo optimisticky. „Během března jsme řešili 165 odmítnutí, teď je to jedno dvě týdně. Jen v noci na úterý jezdila posádka se silně intoxikovaným pacientem hodinu a tři čtvrtě po Praze, ale takových případů je už pomálu,“ držel se naděje na zlepšení Schwarz, ale upozornil, že stále nebyly podniknuty kroky, které by přinesly jistotu, že jednou v sanitce kvůli odmítání nemocnic pacient skutečně nezemře.

„Problém zatím nemá koncepční řešení v podobě vybudování urgentních příjmů nebo doplnění chybějících lůžek. Už teď kapacity nestačí. A v létě, kdy si lékaři vybírají volno a dovolenou mají i celá oddělení, to bude samozřejmě ještě horší – a budeme v tom zpátky,“ předvídal ředitel pražské záchranné služby na úterní tiskové konferenci a hned v noci se jeho nejhorší obavy potvrdily.

 U mrtvice rozhodují minuty

„Během poslední noci vyjížděly naše posádky k šesti pacientům s příznaky cévní mozkové příhody a u poloviny z nich bylo předání do specializované péče problém. Velmi dlouho záchranáři s pacientem čekali, dispečerky musely avizovat pacienta v několika nemocnicích a někteří pacienti byli nakonec předáni až do třetí nebo čtvrté nemocnice v pořadí, v průměru po hodině, hodině a půl,“ řekla dnes Právu mluvčí pražských záchranářů Jiřina Ernestová.

Vůbec nejhorší dvě hodiny zažili záchranáři před půlnocí s teprve třicetiletým pacientem, kterému selhávalo srdce. „Tísňovou výzvu z Ostravské ulice v Letňanech jsme dostali ve 22.28 hod., na místě byla posádka ve 22.35 hodin. Pacienta s poruchou srdečního rytmu v ohrožení života se jim podařilo předat na kardio jednotku vinohradské nemocnice, která nakonec svolila, až v 0.23 hodin,“ popsala další šokující případ Ernestová.

„Nejvíce problémů s předáním do nemocnic je tradičně u pacientů s neurologickými potížemi a intoxikacemi. To, že bychom nemohli udat kardio pacienta, je naštěstí spíše výjimkou. Ovšem právě u intoxikovaných nebo pacientů s cévní mozkovou příhodou jde o to, aby se dostali do specializované péče co nejrychleji. Počítá se každá minuta, u cévních mozkových příhod se dokonce mluví o zlaté hodince.“