Mluvil jste o startu velké reformy, máme se těšit na převratné změny?

Nepřicházím s revolucí, ale s pozitivní změnou, kterou bych chtěl české školství postupně měnit. Některé změny budou malé, jiné výraznější, ale určitě to nebude tak, že řekneme, že všechno předtím bylo špatné. Jedním z problémů českého školství je, že každý zásah do systému má dlouhou setrvačnost. Ale české školství potřebuje i klid.
Budete jednat o změnách i s opozicí? Chtěl bych zavést Národní radu pro vzdělávání, která by byla apolitickým poradním orgánem, jenž by tvořil strategii do budoucna, a to nezávisle na tom, kdo je zrovna ministrem. Školství nemůže jít jednou doleva, jednou doprava, ale vpřed.

Která témata jsou pro vás hlavní, na kterých by mohla být shoda?

Prvním je podpora předškolního vzdělávání, které považuji za mimořádně klíčové. U nás se vždycky reformy dělaly tak, že se s nimi začínalo odprostřed, jako třeba maturita. Já si myslím, že by se mělo začínat odspoda.

Maturita nefunguje, protože srovnáváme nesrovnatelné. Student gymnázia přece studuje něco jiného než student průmyslovky nebo učiliště.Marcel Chládek

Poslední rok před školou by měl být povinný. Mělo by to zabránit tomu, aby v první třídě měl každý jinou pozici. Na startovní čáře by všichni měli mít stejné podmínky. Do školky nechodí převážně děti, které by tam právě chodit měly. Zároveň by se měly rozšířit kapacity tak, aby každý rodič, který chce, mohl dát své dítě do předškolního zařízení.

Jestliže chcete měnit školství, neměl byste začít u pedagogických fakult?

Určitě, nositelem změny je učitel. Musíme změnit systém vzdělávání pedagogických pracovníků, systém odměňování a dalšího vzdělávání učitelů, ale hlavně musíme změnit pohled na učitele a jeho prestiž. K tomu je dlouhá cesta. Ve Finsku patří pedagogická fakulta mezi nejprestižnější školy, kam se dostane jen každý desátý. Berou to za své poslání. U nás ale máme seriály, ať se na mě nikdo nezlobí, ve kterých v lepším případě dělají z učitele pitomce, a to také hraje svou roli.

To ovšem vychází z nějakého stereotypu nebo obecné zkušenosti, nemyslíte?

Jasně, ale nedá se to paušalizovat. Se školstvím je to jako s fotbalem. Každý chodil do školy, takže každý do toho mluví a myslí si, že tomu rozumí, a třeba i práci učitele. Každý jsme se potkali se skvělými, ale i méně dobrými učiteli, jako je tomu v každém povolání. Ale možná to zrcadlíme v tom špatném příkladu, ale tak to není. Na to, kolik stát dává peněz do školství, to funguje ještě docela dobře.

Ministr školství Marcel Chládek na brífinku po uvedení do své funkce na ministerstvu školství a tělovýchovy.

Ministr školství Marcel Chládek

FOTO: Petr Horník, Právo

Chtěl jste zvyšovat mzdy všech školských pracovníků, myslíte si, že vám na to Andrej Babiš přispěje?

To musíme řešit s panem premiérem, protože oblast školství je klíčová, a já trvám na tom, aby zde došlo k navýšení prostředků. Část z nich chci použít na navýšení platů učitelů a nepedagogických pracovníků. Pevně věřím, že stále platí, co jsme si říkali předtím, že budeme vládou, která bude školství opravdu brát jako prioritu, a budu na tom trvat. S panem premiérem jsme se bavili i o financích a říkal jsem mu, že naše priority vyjdou na tři až pět miliard korun. Zároveň věřím tomu, že svým osobním kouzlem pana ministra Babiše přesvědčím, že je to důležité, že ty peníze tam prostě musí jít.

Jak by podle vás měly platy učitelů růst?

Dnes máme průměrný plat v regionálním školství asi 26 600 korun i s odměnami, malinko to zkreslují platy ředitelů a podobně. Dokážu si představit, že by se zvedl na 28 až 32 tisíc. Vzhledem k tomu, že to chci spojit se zavedením kariérního řádu, chci začít navyšovat už od příštího roku s tím, že v první fázi chci žádat o navýšení o 1,5 miliardy. Na to, abychom se mohli dostat k danému rozmezí, budeme potřebovat do budoucna pět miliard.

Do konce volebního období byste chtěl dospět k jakému platu?

Myslím si, že jsme schopni dostat se k těm 28 tisícům. A až pojedu své druhé volební období, tak se dostaneme k 32 tisícům.

Navrhoval jste zavést třírychlostní maturitu. Jak by měla vypadat?

Spíše jsem chtěl zavést tři typy maturity. Maturita nefunguje, protože srovnáváme nesrovnatelné. Student gymnázia přece studuje něco jiného než student průmyslovky nebo učiliště, který chodí ještě na praxi. Pak tady riskujeme, že nastavíme laťku moc vysoko a bude nedosažitelná pro učně, anebo moc nízko a pro gymnázia zase bude směšná. Jeden typ maturity by tedy měl být pro gymnázia, druhý pro odborné školy a u učňovských oborů by to bylo tak, že by končily výučním listem. A místo maturity by pak byla mistrovská zkouška, která by byla po třech letech praxe.

Očekáváte, že počet propadlíků se sníží?

Dvacet procent propadlých je chyba systému, protože ze státního platíme čtyři roky studia dvaceti procentům lidí, kteří teď nemají žádnou kvalifikaci, což je ekonomicky velice neefektivní. Předpokládám, že by propadlíků ubylo, protože hodně jich vypadávalo právě na nástavbách.

Takže absolvent průmyslovky bude nositelem trochu jiné maturity než gymnazista?

To máte dnes i u vysokých škol. Je rozdíl, jestli máte doktorát z Karlovy univerzity, nebo z jiné školy.

Mým snem je, aby se začínalo od předškolního vzdělávání. Vždyť cizojazyčné školky už máme. Marcel Chládek

Bude ta gymnazistova maturita lepší?

Nemyslím si. Odborné školy budou mít maturitu z oboru, na který se zaměřují, ale všeobecný standard bude společný všem.

S mistrovskou zkouškou bude také možné hlásit se na VŠ?

Bude to vymyšleno tak, že dostanete výuční list, půjdete na tři roky do praxe a pak se můžete přihlásit k mistrovské zkoušce. Když ji složíte, bude vás opravňovat k činnostem, pro které je dnes podmínkou maturita, třeba dělat mistra nebo mít koncesní listinu anebo studovat bakaláře podobného zaměření, kterého je ta mistrovská zkouška. Kdybyste chtěl jít na jinou školu, musel byste si maturitu dodělat. Prostupnost systému musí být zachována. Cesta na vysokou otevřená bude.

Chcete, aby i cizí jazyk byl u maturity povinný?

Ano, ale musí tam zůstat ta variabilita, musí být k dispozici nejen angličtina, ale i němčina, francouzština, španělština, ruština…

Nyní ale děti po šesti letech výuky pořádně anglicky neumějí. Říká se, že neumějí jazyk používat. V čem je problém?

Bavil jsem se o tom se zástupci jazykových škol a ti mi říkali, že výstupy ze škol neodpovídají evropskému referenčnímu rámci. Musíme si uvědomit, že jsme ve středu Evropy, že cizí jazyk budeme potřebovat a angličtina bude jeden z jazyků, který budeme potřebovat kdekoli. Proto bych chtěl s jazykovým vzděláváním začít co nejdříve. Dnes se začíná od třetí třídy, když to posuneme do první třídy, tak by to bylo dobré. Mým snem je, aby se začínalo od předškolního vzdělávání. Vždyť cizojazyčné školky už máme.

Celý rozhovor s Marcelem Chládkem si můžete přečíst v sobotním Právu.