Podmínky změnily tradičně kvalifikační závod patřící mezi čtveřici nejtěžších v Evropě a nejdelší v Česku v extrémní dřinu umocněnou ve finále desetistupňovými mrazy. Musheři namísto tradičních 240 kilometrů zdolávali ve čtyřech třicetikilometrových etapách s bídou polovinu. Vozíkům zamrzaly brzdy, psí packy a klouby trpěly. Řada musherů raději nasazovala psům speciální botičky.

Psi byli hlavními hrdiny závodu.

Psi byli hlavními hrdiny závodu.

FOTO: Vladislav Prouza, Právo

„Psi to na rozdíl od techniky zvládali ještě slušně, přestože měli naloženou standardní váhu sedm kilo na každého, jako když táhnou sáně po sněhu,“ konstatoval rozhodčí Zdeněk Pospíšil. Polovina původně přihlášených musherů ani nedorazila. Kemp v osadě Jedlová u Deštného, obsazený vždy možná stovkou týmů, viditelně prořídl a ztichl.

„Dorazilo padesát týmů z pěti států. Závod měl být původně kvalifikací na podobný v Norsku,“ upřesnil Pospíšil. „Nevím o nikom, kdo by účasti v závodě litoval. Bylo to zkrátka jiné a tím i zajímavější,“ shrnula musherka z krušnohorské Moldavy Jana Holá.

Nebezpečí ostrých zatáček

Změny doznala i trasa vedená obvykle horskými hřebeny, s vrcholem těsně pod špičkou nejvyšší hory Orlických hor Velké Deštné. „Letos se dostali nejvýš do osady Luisino Údolí ve výšce 874 metrů,“ přiblížil Pospíšil.

Jedno ze psích spřežení v závodě Šediváčkův long

Letos psi táhli místo saní vozíky.

FOTO: Vladislav Prouza, Právo

Trať po horských cestách připravila psím spřežením svištícím v průměru sedmnáctikilometrovou rychlostí pasti v podobě ostrých zatáček. Jedna zaskočila musherku z Polska katapultovanou z převráceného vozíku. „Vstala dřív, než jsme stačili zasáhnout. Naskočila na vozík a pokračovala v závodě,“ popsala jedna z traťových pomocnic.

Pořadatelům závodu, pojmenovaném po legendárním saňovém psu Šediváčkovi, letos nezbylo nežli zrušit i bivak v horské přírodě. „Závodníci se vraceli po každé z etap na základnu,“ podotkl hlavní organizátor Pavel Kučera.