Přes 300 tisíc lidí tak stráví jen na cestě do práce přes hodinu denně, někteří z nich ale cestují podstatně déle. Vyplývá to z údajů Českého statistického úřadu.

„Nedělám to z nadšení z cestování, prostě blíž než 56 kilometrů od bytu jsem práci nesehnal,“ řekl Právu osmatřicetiletý opravář strojů Miroslav. „Přestěhovat se mi nevyplatí, protože to by o práci, kterou má v našem současném bydlišti, přišla zase manželka, která kvůli dětem nemůže dojíždět,“ dodal.

Ochota stěhovat se je malá

Podle ekonomů je ale ochota Čechů stěhovat se za prací či dojíždět přesto malá. Pokud by Češi byli ochotní se za prací častěji stěhovat a dojíždět, projevilo by se to ve snížení nezaměstnanosti, tvrdí ekonomičtí analytici. Přes vysokou nezaměstnanost totiž řada firem nemůže v některých místech, kde sídlí, sehnat například soustružníky, specialisty opraváře či IT specialisty.

Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) by nové zaměstnání, které by vyžadovalo denní dvouhodinové dojíždění, přijalo 27 procent Čechů, pokud by bylo bez práce.

Dojíždění nesmí ruinovat domácí kasu

K dojíždění ale často chybějí podmínky a ekonomické stimuly, namítá finanční poradce František Macháček. „Zda přijmout práci s dojížděním je především věc ekonomiky,“ uvedl.

Pokud se denně projede benzín za dvě stovky, měsíčně to představuje čtyři tisíce. To se při příjmech 16 tisíc hrubého nevyplatí, pokud by na tomto platě měl být závislý více než jeden člověk.

Náklady na dopravu spolknou podle MPSV na deset procent z celkových rodinných příjmů.

Ekologové nejsou nadšeni, nejčastěji totiž za prací lidé dojíždějí auty. Odhadem je na cestě za prací denně na silnicích na čtvrt miliónu vozů. Vzhledem k cenám pohonných hmot to není ani tak z nadšení pro automobilismus jako z nutnosti, protože jinak by se lidé do práce nedostali.

Zabiják vztahů

Vůz používají podle sociologů všechny skupiny občanů bez rozdílu vzdělání a věku. Zhruba šest procent lidí jezdí do práce na kole, ostatní se dopraví vlaky či autobusy nebo kombinací obou druhů dopravy. Dojíždění je navíc podle psychologů a zdravotníků zabijákem vztahů a má i svá zdravotní rizika.

Optimální je, když si pracovník, který musí dojíždět například sto kilometrů na pracoviště, v jeho místě najde přes pracovní týden podnájem. Funguje to, pokud je svobodný. Pokud se ale ožení, má děti, je takové víkendové manželství spíše zabiják vztahu – posiluje to totiž tendenci, že si každý z manželů najde jiného partnera, tvrdí psychologové.

Dojíždění zase zvyšuje únavu, snižuje pracovní výkon, zvyšuje opotřebení pracovníků a vyvolává pracovní stres.

Privatizace přikovala Čechy k bytům

Sociologové ale popírají, že Češi nejsou ochotni za prací dojíždět či se stěhovat. V pohybu je denně až třetina práceschopného obyvatelstva, tvrdí. Podle průzkumů nemají větší chuť na dojíždění a stěhování za prací než Češi ani naši sousedé Němci.

Ilustrační foto

Ilustrační foto

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Stěhují se a dojíždějí desítky i stovky kilometrů hlavně Američané. Jejich ochota stěhovat se je ale dána historií a stylem jejich práce i bydlení a cenami nájmů.

Prodat a najmout si byt jinde během měsíce a za malé částky je v Česku iluzí. Navíc byty k pronajmutí v místě, kde je práce, jsou drahé a současně chybí pracovní příležitost pro partnera či vhodné školy pro děti.

Hypotéky a masivní privatizace bytů navíc přikovaly Čechy k jejich bydlišti. Málokomu se chce přenechat byt na hypotéku, kterou bude splácet desítky let, střídajícím se nájemníkům a odejít bydlet do podnájmu do jiného města.

Stále klesající počet autobusových a vlakových spojů a růst cen za jízdné rovněž nepřispívají k posílení schopnosti dojíždět za prací.