Článek
„Byl to šok, zpočátku jsme vůbec nevěděli, kde se to tady vzalo,“ řekla Právu Zdeňka Řezníčková, ředitelka Muzea Šumavy.
„Provádíme rekonstrukci, na dvoře jsme snižovali terén. A pak se v hloubce asi šedesáti centimetrů objevily kosti. Jediné, co bylo jasné, že se nejedná o hrob, že jde o ostatky, které sem už byly odněkud přemístěné,“ uvedla ředitelka. S vysvětlením přišel důchodce, který v muzeu dříve pracoval.
„Jedná se o kosterní pozůstatky, které našli v padesátých nebo šedesátých letech vojáci při hloubení zákopů na sušickém Šibeničním vrchu. Dostaly se k nám a koncem sedmdesátých let je z nepochopitelných důvodů nechalo tehdejší vedení muzea zakopat přímo na dvoře,“ konstatovala Řezníčková.
Přesný počet popravených zůstane záhadou
Kolik popravených se vlastně našlo, není úplně jasné. „Byly tam tři lebky a čelisti, ale mohou to být pozůstatky i daleko více osob,“ podotkla ředitelka. Praxe na popravištích byla totiž dosti děsivá.
„Oběšenci nebo odsouzenci lámaní kolem na nich zůstávali doslova do té doby, dokud se tělo nerozpadlo a kosti nesesypaly. Pokud jich už bylo moc, nebo zápach příliš obtěžoval okolí, vykopala se jáma a ostatky se do ní zahrnuly,“ uvedla Řezníčková, podle níž nalezené kostry mohou pocházet někdy ze šestnáctého nebo sedmnáctého století.
„Na sušickém Šibeničním vrchu se popravovalo zhruba do konce sedmnáctého století,“ dodala.
Ostatky zatím přebrala policie. „Budou předány ústavu soudního lékařství ke zkoumání,“ sdělila policejní mluvčí Dana Ladmanová.
Pokud muzeum získá kosti zpět, čeká dávné viselce posmrtná sláva.
„Vyčištěné ostatky bychom vystavili v nové expozici, která by připomněla historii zdejšího Šibeničního vrchu. Snad na to dojde už příští rok, návštěvníky by to určitě zajímalo,“ uzavřela ředitelka Řezníčková.