Pane europoslanče, jsme zhruba v polovině primárek ODS o prezidentskou nominaci a váš soupeř, senátor Přemysl Sobotka, vás lidově řečeno válcuje na plné čáře. Vyhrál jste jen v jednom regionu a to ještě o prsa. Nemáte chuť to vzdát?

Rozhodně nemám. Nikdy jsem ze souboje neutíkal. Je to příležitost objet všechny regiony a diskutovat, protože diskusí v ODS je obecně málo, zvláště v této době. Navíc si myslím, že když jsem do primárek vstoupil, je mou povinností dohrát to až do konce.

Spekuluje se o tom, že za Sobotku lobbují někteří vaši kolegové europoslanci, členové strany prý dostávají dopisy, aby volili jeho. Co na to říkáte?

Asi to tak je a moc se mi to nelíbí. Jedním z předpokladů mého rozhodnutí kandidovat bylo, že budou vnitrostranické primárky a po nich přímá volba. Do nepřímého výběru někde na kongresu nebo ve výkonné radě bych nešel, o parlamentní volbě prezidenta ani nemluvě.

Nešel byste proto, že kongres je vždy víc o zákulisních dohodách než o férové soutěži?

Nešel bych proto, že bych nechtěl být předmětem dohod někoho s někým: my vám kandidáta, vy nám třeba předsedu nějakého úřadu nebo něco jiného, jak to v té nejvyšší politice chodí. Prezidentské primárky jsou pro mě absolutně jiná kategorie.

Vypadá to ale, že v tom tak velký rozdíl není.

Není a zdá se, že ODS tento styl neopustila, a je to pro mě trochu zklamání. Strana hledá nejlepšího reprezentanta s názory a postoji, s nimiž se členové nejvíc shodují, a který ji současně přesvědčí, že má na zvolení v přímé volbě největší šanci.
Jestli ale má být výsledkem primárek, že nebudou rozhodovat myšlenky, ale takové dohody jako na kongresech, že bude rozhodovat, kdo komu zavolá nebo napíše a bude ho přemlouvat, tak jsme vlastně žádné primárky nemuseli dělat. Pokud to strana vnímá jinak, je to pro mě taky zkušenost, ale nedonutí mě to k tomu, že budu vysílat emisary, aby upozornili na to, že někam kandiduji, aby za mě něco domlouvali. To bych sám snížil absolutní výjimečnost prezidentského postu pro ODS.

Vašich primárek se účastní zhruba polovina členů. To je ta absolutní výjimečnost prezidentského postu pro ODS navíc obsazovaného v přímé volbě?

Je pravda, že ODS zas tak intenzívně tím výběrem nežije. Zčásti proto, že volba je ještě hodně vzdálená, zčásti i proto, že část členů opravdu přímá volba tolik neoslovuje. A zčásti třeba i proto, že někteří členové v ní nevidí vysněné jasné figury, nějaké superstar. Myslím, že pro ODS by mělo být důležité vygenerovat svého kandidáta, a teď je jedno, zda to budu já, nebo Sobotka.

A nemůže to být také tím, že – ve vší úctě – se členové mohou domnívat, že ani jeden nemáte v přímé volbě s nestranickými kandidáty příliš šancí?

Pokud chceme rezignovat jen kvůli tomu, že nemáme šanci, tak to bychom mohli rezignovat na všechny volby. Ale pak je to jen naše chyba.

Jak se vám líbí, že zatímco vy tady bojujete se Sobotkou o nominaci na prezidentský post, váš bývalý stranický předseda Václav Klaus se nechal slyšet, že podporuje Miloše Zemana?

Nevím, nakolik otevřeně to prezident takto řekl, ale přiznávám, že je mi to líto. A teď to není o mně. Je pravda, že rozchod Václava Klause s ODS nebyl ideální, ale přesto mě jeho slova mrzí.