Platy kantorů zejména na veřejných vysokých školách dosahují asi poloviny toho, co si vydělá méně schopný žebrák na ulici. Pedagogický sbor stárne nad únosnou míru, schopní mladí se slabšími nervy utíkají do soukromých firem, zůstávají ti méně schopní až neschopní, nebo schopní fanatici svého oboru. Ti si ovšem musejí přivydělávat nějakými "vedlejšáky". Protože žít se chce a sobotáles jako insituce dávno zanikl.

Volný čas by měl vysokoškolský pedagog věnovat dalšímu sebevzdělávání a publikační činnosti. To by však ministryně školství Petra Buzková musela třeba odbornému asistentovi na vysoké škole poradit, jak z deseti tisíc korun uživit rodinu a kde vzít peníze na odbornou literaturu. Kdyby na vysoké školy šla navíc koruna za každé slovo, které čeští politici za deset let vyřkli o nutnosti podporovat vzdělanost a o tom, že budoucí prosperita Česka na vysokém stupni vzdělanosti přímo závisí, dobře by bylo českým vysokým školám.

Neexistuje snad partaj, která by ve volebních programech neměla zlepšení českého školství. Jenže to je jen lep na důvěřivé hejly, protože slovo českého politika a komáří vzdech stejně váží. Sami mnohdy vzděláním příliš nezatíženi ("školy jsou o tom", "vygenerovat kandidáta" a mnoho dalších z jejich basic czech) lhostejně přihlížejí, jak daleko už vysoké školy pokročily na svažité cestě k tragédii. Ošidný je i jinak imponující počet vysokých škol.

Profesor Václav Černý kdysi pochyboval, zda máme dost kvalitních vědeckých osobností na tři univerzity v Praze, Brně a v Bratislavě. Pravda, hodně se toho změnilo od těch dob. Nejsem si však jist, zda k lepšímu. Je víře nepodobné, že by české školství, které dostalo dva drtivé údery Nejedlého reformou a normalizačním dvacetiletím, vyprodukovalo za posledních 13 let dostatečný počet kvalitních profesorů, docentů a asistentů pro dvaapadesát vysokých škol. Viděl jsem nedávno doktorskou práci obhájenou na jedné "vysoké" škole. Neobstála by ani jako kompozice na staré reálce. Nevím, kolik minut zbývá českým vysokým učením na symbolických hodinách, než udeří půlnoc. Možná, že už žádná.

PRÁVO 15. února