Článek
Skutečnou aféru ale rozpoutal až v dubnu 1992 tehdejší ministr financí Václav Klaus, když jednoho poslance nařkl, že hlasoval za svého kolegu. Jeho jméno si nechal navěky pro sebe, i když celý poslanecký sbor na něj tlačil, že jde o závažné obvinění.
Vzápětí se ale zvedla vlna sebezpytování. K tomu, že zmáčkli tlačítko za kolegu, se přiznali hned dva poslanci. Dana Němcová (OH) hlasovala za spolusedícího Ivana Ryndu, a totéž o sobě prozradili i Michal Horský a Ján Mlynárik z Občanské demokratické únie – VPN.
Pikantní je, že Klaus o sedm let později jako šéf Sněmovny nazval udavačem tehdejšího ministra kultury Pavla Dostála (ČSSD), který upozornil na obdobný případ. Dostál viníky jmenoval.
„Jelikož vládní lavice sedí proti poslaneckým, tak jsem viděl, že jeden z poslanců třikrát odešel a že za něj třikrát hlasoval vedle sedící poslanec, místopředseda ODS Miroslav Beneš. A to tak, že stál nad lavicí a mačkal hlasovací knoflík. A protože šlo o bojové hlasování, tak jsem na to upozornil Sněmovnu,“ prohlásil ministr a rozpoutal se skandál.
Poslanecká výpomoc
Tím druhým, za kterého Beneš hlasoval, byl kolega Václav Brousek z ODS. Šel si prý zkontrolovat minulá hlasování a nestačil se vrátit, tak to vzal Beneš za něj. Tehdy se poprvé začalo říkat, že by se provinilci měli vzdát mandátu, oba však dosloužili celé čtyřleté období.
V téže době se objevily zprávy o dalších pochybeních. Prý Michael Kuneš (ČSSD) zastoupil svého tehdejšího kolegu Evžena Snítilého, který měl v té době telefonovat. Oba to popřeli. A pozornost vzbudil i případ lidovce Jiřího Karase, který podle některých pozorovatelů nebyl ve Sněmovně, a přitom se měl při jednom z hlasování zdržet.
Obdobný případ, jako ten Karasův, ochromil na půl dne jednání Sněmovny v únoru 2004. V hlavní roli: nepřítomný, jak se později ukázalo v té chvíli opilý, poslanec Petr Kott z ODS. I když byl spatřen, jak je v podroušeném stavu odváděn ze Sněmovny, na oficiální zprávě z hlasování o zamítnutí důležitého zákona o DPH se o pár hodin později u jeho jména objevilo, že hlasoval pro. Kdo tehdy za něho tlačítko hlasovacího zařízení, ve kterém zůstala vložena zapomenutá identifikační karta, zmáčkl, se nikdy nezjistilo.
Případ ale přesto řešil mandátový výbor z vlastní iniciativy. Výsledek? Neznámý provinilec porušil ústavu i jednací řád. Případ byl odložen.