Patnáct sklepení propojených klenutou chodbou, rakve, mumifikované ostatky a hroby karmelitánů uchované ve zdech. Tak vypadá prostor, který přesně mapuje půdorys kostela Pražského Jezulátka. Nenápadné dveře do podzemí se skrývají hned vedle obchodu se suvenýry, dovnitř se ale běžný smrtelník kvůli přísným hygienickým podmínkám a pietnímu charakteru místa nepodívá.

Hlavní krypta v podzemí vznikla v roce 1662 a sloužila jako pohřebiště karmelitánů a šlechticů, kteří se zasloužili o chod a rozkvět kostela. V následujícím období vznikla v její blízkosti další tajemná místnost, která se ukrývá přímo pod terasou před vstupem do kostela. V té se naopak pohřbívali prostí obyvatelé Prahy, kteří zemřeli během válek nebo morových epidemií. Postupně se obě místa propojila chodbou a nově vybudované kobky vytvořily systém sklepení, které budí značný respekt.

Soška Pražského Jezulátka

Soška Pražského Jezulátka

FOTO: Novinky

Rakve, mumie a hroby ve zdech

V podzemí, které se rozkládá asi metr nad úrovní Vltavy, jsou dodnes uchované například hroby karmelitánských mnichů zasunuté do zdi, nikdo pořádně neví, kolik jich může dohromady být a v jakém jsou stavu.

“Když se karmelitáni dostali zpět do kostela v roce 1993, bylo sklepení značně poničené od povodní, mumie i rakve, co tu zůstaly, byly v dezolátním stavu. V roce 2001 tu proběhla rozsáhlá rekonstrukce prostoru a došlo k tomu, že se některé ostatky shromáždily do nových rakví, je jich ale podstatně méně, tudíž už nezjistíme, kolik těl tu předtím bylo,“ řekl Novinkám převor přilehlého kláštera bosých karmelitánů Petr Glogar.

U tří rakví došlo během rekonstrukce i k prosklení, díky němuž je možné vidět zachráněná mumifikovaná těla i způsob, jakým se kdysi pohřbívalo. Poničenější ostatky jsou v rakvích zakrytých, zbylé ostatky byly pak převezeny do Národního muzea.

V současné době mohou být na místě až desítky pohřbených, svého času se ale počet ostatků pohyboval v řádu stovek.

Katakomby jsou veřejnosti nepřístupné, zejména z hygienických důvodů a také kvůli posvátnému charakteru místa. O zpřístupnění se sice uvažovalo, nakonec se ale rozhodlo, že bude lepší, když se zatím dovnitř bude moci podívat jen hrstka vyvolených.