Článek
Aby se vyhnul negativní odpovědi, nepožadoval po městu u vedoucích pracovníků přesnou finanční výši odměn, ale pouze jejich jednotlivé uvedení včetně stručného vysvětlení, za co odměny lidé obdrželi.
Ze strany magistrátu se ale dočkal i tak celé řady obstrukcí. Tou nejvážnější byl fakt, že za vypracovaný seznam po něm magistrát začátkem prosince roku 2010 požadoval 32 294 korun. „V jednom případě mi poslali odpověď se žádostí o upřesnění, jestli požaduji informaci o odměnách vedoucích na radnici, nebo vedoucích jiné organizace. To už ani nebylo směšné,“ uvedl Právu Maděra.
Vedoucí oddělení personálního a vzdělávání Ivana Doležalová mu více než třicetitisícovou položku vysvětlila tím, že jím požadovaný seznam muselo zpracovat sedm pracovníků. „Celkový čas strávený vyhledáváním informací činil 170 hodin a 39 minut,“ uvedl ve výzvě k náhradě výdajů za poskytnutou informaci magistrát.
Úřad slevil na pět tisíc
Neskutečně vysokou částku však důchodce, který v minulosti na zlínské radnici působil coby vedoucí oddělení informačních systémů, zaplatit nechtěl. Proto se obrátil se stížností na krajský úřad. Jeho právní odbor zjistil při stanovení výše úhrady pochybení a po městu požadoval nápravu. Zlínský magistrát proto úhradu ponížil na 5219 korun.
Ani s touto částkou, která nově zahrnuje „pouze“ 28 hodin práce a devět minut sedmi zaměstnanců úřadu, ale Maděra nesouhlasí. Podal si novou stížnost na kraj s tím, že jím požadovanou informaci už měl magistrát v téměř celém rozsahu zpracovanou pro účely vyšetřování Policie České republiky.
„Informace, které získáváme v rámci trestního řízení, jsou až do doby projednání u soudu neveřejné. Proto vám tuto informaci nemohu potvrdit ani vyvrátit,“ sdělil Právu Roman Skřepek, policejní mluvčí Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality.
| V roce 2010 přijal zlínský magistrát celkem 55 žádostí o podání informace, z toho třem nevyhověl. Šest žádostí radnice zpoplatnila, a to celkovou částkou 37 172 korun. Pět žadatelů za vyřízení zaplatilo celkem 4787 korun. Jediný Luděk Maděra 32 294 korun neuhradil s tím, že proti této úhradě podal stížnost na krajský úřad. |
Je to obstrukce, tvrdí Kužílek
Spoluautor zákona o svobodném přístupu k informacím Oldřich Kužílek pro Právo řekl, že v případě Zlína se jedná jednoznačně o obstrukci.
Je možné, aby po Luďku Maděrovi zlínský magistrát požadoval za poskytnutí informací přes 32 tisíc korun?
Nejen podle mě, ale i podle Zlínského kraje, ke kterému pan Maděra podal stížnost, tato částka nebyla v souladu se zákonem. Kraj v osvíceném rozhodnutí oddělil od sebe vlastní čas na vyhledání informací od času, který úřad potřeboval na to, aby vyhledané údaje přepsal do odpovědi žadateli. Správně usoudil, že žadatel nemůže hradit to, jak si úřad sám organizuje nakládání s informacemi. Pak by platilo, že čím větší zmatek, tím vyšší úhrady za informace. Proto krajský úřad tuto položku neuznal, a celková částka se tak snížila z 32 tisíc na 5219 korun. Nutno uznat, že by to již byla správně stanovená výše úhrady.
Co říkáte na obstrukce, kterými si musí procházet zmiňovaný člověk, aby se k informacím kolem odměn vedoucích pracovníků úřadu dostal?
Kde magistrát nepochybně obstruoval, byl začátek vyřizování žádosti, když žádal, aby žadatel upřesnil, zda ve své žádosti myslí odměny pracovníků právě zlínského magistrátu a ne třeba pražského. Dále obstruoval, když žádost odmítl s nesmyslným odůvodněním. Dle mého soudu si úmyslně chybně vyložil uplatnění zákona o přístupu k informacím, jeho vztahu se zákoníkem práce a výkladu některých ustanovení Infozákona. Protože k této věci je jasná odborná literatura a dostupné jasné rozsudky. Není divu, že nadřízený kraj mu tyto „výmysly“ shodil. Tím došlo k mimořádnému protahování celé věci. Bez obstrukcí by mohla být vyřízena za 15 až 25 dní.
A pokud se prokáže, že úřad informace víceméně nemusel vyhledávat, protože je měl pro Policii ČR již dříve zpracované?
Pak jde o obstrukci od začátku do konce. Domnívám se, že za tyto obstrukce je třeba hledat osobní odpovědnost a požadovat po úřednících, kteří je způsobují, úhradu škody z jejich platu.
Má Luděk Maděra nebo kdokoliv z občanů nárok i na informace o výši jednotlivých odměn vedoucích pracovníků zlínského magistrátu?
Veřejnost má právo vědět nejen, kdo dostal odměny a za co, ale i jejich skutečnou výši u jednotlivých odměněných pracovníků. Odměny jsou podle § 134 zákoníku práce definovány jako „odměna za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu“. Jelikož jde o plnění mimořádné, nemůže vyjadřovat základní platovou či mzdovou úroveň pracovníka a nemůže jít o tak chráněný údaj, jako by mohl být základní plat. Odměnění jsou de facto příjemci veřejných prostředků, jsou placeni z veřejných rozpočtů a daní ostatních občanů. Lidé mají právo vědět, jak se s veřejnými prostředky nakládá. Poskytování informací o příjemcích veřejných prostředků výslovně umožňuje § 8b zákona o přístupu k informacím.