Ze tří přístupových cest se udržuje jen ta šest kilometrů dlouhá od Božího Daru, která ale vede přes otevřené pláně. Vichr pak na ní vytváří nepřekonatelné sněhové jazyky a závěje.

I když silničáři cestu prohrnou nebo odfrézují, silný vítr ji téměř vzápětí zafouká sněhem a je opět neprůjezdná.

„Většinou to tam teď funguje tak, že silnici protahujeme, když nám dá někdo vědět, že potřebuje projet,“ uvedl šéf zimní údržby v Karlovarském kraji Josef Bulka. „Auta pak jedou hned za pluhem, takže bez problémů projedou,“ dodal.

„Situace se tady totiž každou chvíli mění. Když projede pluh, tak je silnice průjezdná, jak začne foukat, tak za chvíli není ani vidět,“ popisoval Dalibor Hoffmeister, číšník z restaurace v kolibě na Rýžovně.

„Zrovna v pondělí 13. prosince ráno při cestě do práce se mi sice podařilo projet z Božího Daru až na Rýžovnu, ale nakonec jsem zapadl asi sto metrů před hospodou,“ popisoval. „Vytáhl mě až přivolaný traktor s pluhem. Když tady začne fičet, tak je to tu konec světa. Sněhové jazyky a závěje silnici zcela zasypou,“ dodal.

Zásoby mají na půl roku

„Pro všechny případy jsme si pořídili sněžný skútr,“ uvedl majitel Horského statku Abertamy Petr Zacharda, který kolibu s ubytováním pro turisty na polosamotě Ryžovna provozuje. „Ještě horší je, když kvůli těžkému sněhu popadají stromy na elektrické vedení. Na proudu jsme totiž závislí. To pak můžeme kolibu vystěhovat, protože na elektřinu jsou i vodní a tepelná čerpadla. Vloni to energetici vyřešili tím, že nám na pět dnů, než poruchu odstranili, instalovali elektrocentrálu,“ dodal. Problémy s výpadky elektřiny měli na Ryžovně už i letos. „Proud nám vypadl minulý týden, ale během dvaceti minut to naštěstí energetici opravili,“ popsal číšník z koliby.

Strach z toho, že je sníh odřízne od okolního světa na delší dobu, třeba na několik dní, ale Hoffmeister nemá.

„Máme v hospodě zásoby na půl roku,“ přeháněl. „Nechybí tady ani lékárnička se základními léky,“ dodal číšník s tím, že se personál koliby nenudí ani při špatných povětrnostních podmínkách, kdy je o hosty restaurace nouze.

Po silnici se při silném sněžení do koliby nedostanou a na běžkách to riskne jen pár odvážných jedinců.

„Ale nemyslete si, že tady z nudy hrajeme karty, když nemáme žádné hosty. Zrovna teď se chystám před hospodu odházet asi pět tun čerstvě napadaného sněhu. Ráno jsem asi tři tuny už odházel,“ popisoval Hoffmeister. „Před kolibou máme dvoumetrové sněhové bariéry,“ dodal.

Hoffmeister má letité zkušenosti s řáděním sněhu i z jiných horských hotelů. „Pamatuji si, jak v roce 1992 přišla taková sněhová bouře, které se říká bílá tma. Najednou se ve dveřích hotelu Zelený dům na Božím Daru, kde jsem tehdy pracoval, objevil kolega číšník z hospody na Klínovci. Nemohl vůbec mluvit, jak byl promrzlý. Před autobusovou zastávkou ležel jeho vysílený kolega, kterého část cesty musel nést. Prý ho cestou žádal, ať ho tam nechá umrznout a zachrání alespoň sebe. O život nepřišli jen taktak. A to se to drama odehrálo jen na cestě dlouhé zhruba dva kilometry,“ uzavřel.