„Kroky k ukončení existence Dělnické strany mohu začít podnikat až poté, co mi bude písemně doručen verdikt Nejvyššího správního soudu. To se zatím nestalo. Pokud však podá strana proti rozsudku stížnost k Ústavnímu soudu, pak budu muset vyčkat až do jeho rozhodnutí. Podle dostupných informací předpokládám, že k tomu skutečně dojde. Pak to bude práce výjimečná v tom, že půjde poprvé o stranu, která se své likvidaci bude bránit,“ uvedl.

V tomto oboru není žádným nováčkem. Za sebou má už práci v ukončování činnosti desítky stran a hnutí.

„Tento krok obvykle trvá půl roku. Likvidátor nejprve zveřejní v Obchodním věstníku rozhodnutí o likvidaci strany a současně vyzve případné věřitele, aby se přihlásili. Pokud by se dluhy objevily, pak podává likvidátor návrh na konkurz. To se ale nestává, a pokud není subjekt zadluženým, podává se návrh na výmaz strany z rejstříku vedeného ministerstvem vnitra,“ vysvětlil postup Janeček, který si dostatečně uvědomuje, že případ likvidace DS se od těch předchozích liší.

„Likvidaci Dělnické strany považuji za stejný právní úkon, jako tomu bylo v předcházejících případech, ovšem připouštím, že tentokrát je to přece jen poněkud jiné. Jsem si vědom určitého – především mediálního tlaku a také nebývalého zájmu veřejnosti. Pro mne je to naprosto nepoliticky motivovaná práce a doufám, že bude také tak i chápána. Snad nebudu vystaven i jiným tlakům než těm mediálním,“ uvedl s určitou nadsázkou.

Likvidace strany či hnutí přitom není podle něj po právní stránce nikterak exkluzivní záležitost a v podstatě je na stejné úrovni, jako je likvidace obchodní společnosti.