Pitevna - místo, kde lékaři neuzdravují

Soudní lékařství má v tuzemsku více než dvě století dlouhou tradici. Například Ústav soudního lékařství a toxikologie 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze provede více než tisíc pitev ročně.

„Naposledy jsme tu měli úmrtí - zřejmě na předávkování heroinem, to se ještě potvrdí toxikologickým vyšetřením. Dnes jsme tu měli kupř. sebevraždu oběšením. Náš obor sice neposkytuje radost z toho, že se někdo uzdravil, ale pitvy mají společenský přínos. Jsou důležité, aby se vědělo, jak jsou lidé nemocní, co je příčinou náhlého úmrtí. Výsledky se pak statisticky hodnotí a dávají tak obraz epidemiologické situace obyvatelstva,“ popsal stručně svoji práci přednosta Ústavu soudního lékařství 1. LFUK a VFN, profesor Přemysl Strejc.

Nejčastější příčinou náhlého úmrtí jsou podle něj choroby srdce a cév či plicní onemocnění.

Právě soudní lékaři by měli být schopni odhalit fingované sebevraždy, tedy rozpoznat zastíranou vraždu. Jak lze rozeznat, že byl spáchán trestný čin od případů, kdy si lidé dobrovolně sáhli na vlastní život? Mnohé se z pitvy poznat dá a poznat musí. Například pokud se sebevrah rozhodne oběsit, není nález na krku stejný, jako když vrah oběť zardousí a posléze pověsí nebo jí předem nasadí smyčku kolem krku a uškrtí ji.

Navíc silným zmáčknutím hrdla je zamezen přítok, ale zejména i odtok krve z oblasti hlavy, proto má zemřelý následně zmodralý obličej. Označuje se to někdy jako „syndrom modré masky“.  Měli-li vrah rukavice, nebo zmáčkl-li hrdlo prsty přes límec, nemusí být na krku nic vidět, zardoušení se pozná až pitvou na krčních orgánech.

Někdy stačí malá „nepozornost“ a zločin nemusí být odhalen. Podle Strejce se již v minulosti stalo, že jeho soudní lékař pochybil a nerozeznal trestný čin vraždy. Pachatel byl odhalen poté, co se sám přiznal. „Lékaři si mysleli, že oděrky kolem úst oběti nic neznamenají, že k nim došlo během manipulace s tělem po smrti. Nepodívali se asi na sliznici rtů, na které přitom nacházíme krevní výrony vznikající přitlačením rtů na mezizubní prostory. Neodhalili tak udušení násilným zakrytím dýchacích otvorů,“ vysvětlil lékař.

Pro výkon spravedlnosti, v první řadě pro vyšetřovatele policie, ovšem nestačí pouhé přiznání. Zločin je třeba prokázat. Mezi důležité objektivní důkazy patří výsledky policií nařízené soudní pitvy, která zjistí objektivní příčiny úmrtí. Na základě pitvy vznikne podezření, že smrt nastala trestným činem nebo pitva potvrdí podezření policie z prohlídky místa činu. Někdy se provádí revize provedené pitvy jinými soudními znalci, je-li výsledek sporný; vzácně i exhumace těla, aby byla provedena další pitva.

Soudní lékaři se během své praxe setkají s nejrůznějšími případy, při kterých běhá mráz po zádech. Výjimkou nejsou bizarnosti, ale i úmrtí při nešťastných událostech.

„Za minulého režimu mě volali na místo činu. Tělo už tam nebylo, bylo mezitím odvezeno, ale chtěli, abych to míst viděl. Kriminalisté našli tělo mladíka vedle silnice. Chtěli ještě před pitvou vědět, jak asi mohl zemřít. Možností byla dopravní nehoda a ukrytí usmrceného do pole, ale upoutalo mě, že tam nad námi létala startující letadla; navíc v místě nálezu těla byl i dolík, tak mě napadlo, že mladík vypadl z letadla. Smáli se tomu, ale pak zjistilo se že zemřelý měl bratra, který sloužil u parašutistů. Ptal se ho, jak se může připoutat k letadlu, aby odletěl do ciziny, na Západ. Přivázal se proto někam k podvozku, ale jak ten se zasouval, zpřetrhal lana a on spadl. Podezření potvrdila pitva – pád z výše. Stalo se to 21. srpna v den výročí invaze „spřátelených“ armád do Československa, kdy byla prý zvlášť přísná ostraha letiště. O tom ovšem tehdejší noviny neinformovaly,“ popsal Strejc.