Článek
Po kolapsu Jana Kaplického dorazili na místo nejprve strážníci, protože si svědek, který na událost upozornil, myslel, že je architekt opilý. Teprve až po 18 minutách od prvního telefonátu přijela lékařka záchranky. Mohlo to nějak záchranu Kaplického života ovlivnit?
To je bohužel nešťastná česká povaha, že když někdo upadne na ulici, tak první, co si lidi myslí, že je opilý, a ne to, že mu je špatně.
Nedá se vyloučit, že panu Kaplickému by se to srdíčko zastavilo i v sanitce, ale možná že ne. Samozřejmě, čím dřívější pomoc, tím lépe a ty minuty hrají velkou roli. Čím dříve pomoc přijede, tím je větší šance pacienta zachránit.
Já bych z tohoto případu viděl poučení, že když někoho vidím upadnout na ulici, tak prostě zavolám záchranku a je to pak už její věc, co s tím člověkem.
Pražská záchranka tvrdí, že šance na Kaplického přežití byla od samého počátku téměř nulová. Takže dojezd s určitou prodlevou zřejmě neměl na smrt architekta vliv.
Víte, to je těžké. To je takovéto kdyby. Možná že by mu nepomohli, možná že by mu pomohli, protože by dostal ty léky o čtvrthodinu dřív a to srdíčko by pracovalo. To je kdyby a je to hrozné takhle někomu to přišít.
Není na místě hledat nějakého viníka, vždyť tady alespoň svědek zvedl telefon a zavolal, že našel ležícího muže. V mnoha případech lidé neudělají ani to.
Já bych to skutečně bral jako ponaučení, že by se nemělo meditovat nad tím, co tomu člověku je, ale hned volat záchranku. Koneckonců i když je člověk opilý, tak se mohl uhodit do hlavy a mohl mít vnitřní krvácení do mozku, kterého si nikdo nevšimne.
Takže řešit by se to mělo automatickým voláním záchranky nebo tísňové linky 112 a říct: tady někdo leží na ulici a nevím, co mu je. Tečka. To je to nejjednodušší a pak už je to na dispečerovi.