Článek
Ornitologové se shodují, že v současnosti nejohroženějšími ptáky v Česku jsou například čejka chocholatá, skřivani, stehlíci, chocholouši, vlaštovky, vrabci.
„Nejvíce se snížily stavy čejky chocholaté. Ta mizí stejným tempem jako mokřadní louky v krajině. Čejka se sice dokázala přesunout do polí, ale zde jsou její hnízda ničena zemědělskými stroji. Mizí ale i další, například skřivani, koroptve či bažanti,“ uvedl ornitolog Jihočeského muzea v Českých Budějovicích Petr Bürger.
Také v Plzeňském kraji čejka chocholatá prý už téměř vymřela. „Zřídka už je vidět například stehlík, konopka nebo chocholouš obecný. Ze stovek párů před padesáti lety jsou to dnes jen desítky. Snižují se počty i jiřiček, vlaštovek a břehulí,“ vypočítával vedoucí plzeňské záchranné stanice ptactva Karel Makoň.
V Česku však ubývá i ptáků, o kterých jsme si mysleli, že zde budou věčně, jako například rackové nebo třeba vrabci. Těch už podle odborníků není ani třetina množství, jež tady bylo někdy před padesáti lety.
„Racků je na severu Moravy oproti osmdesátým letům minulého století asi tak pětina,“ míní ornitolog Petr Orel, vedoucí Stanice na záchranu volně žijících živočichů v Bartošovicích. „U racka chechtavého se tak dá hovořit o markantním úbytku. Příčin je víc. Určitě má na to vliv znečištění. Třeba na rybnících v Poodří dochází často k otravám kvůli botulismu,“ upozornil s tím, že právě řada vlivů souvisí s potravou, neboť racci jsou často vázáni na skládky.
Také na jihu Moravy ubylo nejběžnějších druhů, jako jsou vrabec nebo čejka chocholatá. „Zhruba stejně jako na celém území republiky, kolem 70 procent,“ řekl Vladimír Hula z Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně.
Že se v posledních letech se snížila populace skřivana, vlaštovky, vrabce nebo chocholouše, potvrdil Právu i přerovský ornitolog Jiří Šafránek. „Na venkově ještě jsou, ale ve městech jich značně ubylo a některé druhy se v městských aglomeracích již vůbec nevyskytují,“ řekl.
Daří se jiným
V české přírodě se paradoxně začíná přitom dařit jiným druhům ptáků, kteří zde doma nebývali. „Na jihu Čech se v polovině osmdesátých let objevil například slavík modráček. Dnes zde hnízdí až několik set párů poblíž rybníků,“ poznamenal českobudějovický ornitolog Bürger.
Jiné druhy, v minulosti už mizející, zase posilují svou populaci. Díky změně v hospodaření rybníkářů, kteří začali s tzv. letněním, se například na Břeclavsku zvýšily počty mnohých vodních ptáků, včetně bahňáků i divokých hus.
Populace se zvyšuje i u větších druhů ptáků, jako jsou straka, krkavec, sojka nebo luňák červený. „Ty se dokážou více přizpůsobit civilizačním změnám,“ vysvětlil plzeňský ornitolog Makoň.
Pomáhá dlouhodobá ochrana
Mezinárodní ornitologická organizace BirdLife nedávno ve své studii uvedla, že z Evropy za půl století zmizelo 56 ptačích druhů. Podle ornitologa ze Správy CHKO Žďárské vrchy Jaromíra Čejky je tato studie všeobecně platným výsledkem dlouhodobého pozorování. To, že se tu začaly některé druhy naopak objevovat, je prý totiž záležitostí mezinárodní ochrany, která se začala aplikovat na svět opeřenců před mnoha desetiletími.
„I na Vysočině se tak začínají objevovat člověkem dávno vyvražděné druhy, jako třeba čáp černý nebo hýl rudý, stejně jako v Česku obecně výr velký a krkavec. Ty se ale ‚nezmnožily‘, spíš se díky dlouhodobé ochraně navracejí do historických hnízdišť,“ uvedl Čejka.
Další druhy ptáků na výsledky úsilí ornitologů směrem k legislativě zatím marně čekají. „Vysočina jako zemědělský kraj přišla kvůli scelování pozemků třeba o chocholouše, toho už tu neuvidíte, skřivánčí populace se drží takříkajíc zuby nehty, porevoluční doba nepomohla ani křepelkám a koroptvím. Mnohé plochy se totiž sice zatravnily, ale způsob hospodaření se nezměnil – tráva se seče nebo ji spásají stáda a zarostlé pásy s vysokou trávou a křovinami, které tito ptáci potřebují pro hnízdění, stále chybějí. Snižování počtu se tak nezastavilo,“ upozornil ornitolog. Další pohromou pro podzimní tah ptáků jsou podle něj lovy kachen.
„Myslivci do nich praží broky a odnášejí to další ptáci včetně těch, kteří nejsou v regionu střední Evropy běžní – například jespák či bahňák. Ty naše zákony navíc nechrání, protože to nejsou zdejší hnízdiči. Možná by stálo za úvahu vymezit období lovu na vodních plochách,“ míní Jaromír Čejka.