Hranice po vstupu do Schengenu zmizely, ale ne všechny

Tam zákazy vstupu stále platí. Jde o nejcennější přírodní lokality se statutem národních parků. Desítky kilometrů hranice mezi Českem, Polskem, Německem a Rakouskem jsou stále neprůchodné.

"Nezaznamenali jsme zvýšený počet lidí, kteří by se po vstupu do schengenského prostoru snažili pronikat do nejpřísněji chráněných lokalit,“ řekl Právu šéf strážní služby správy Národního parku Šumava Jan Konvička.

V Krkonoších zůstaly neprostupné hranice na 28 kilometrech. Na nich volný pohyb občanů Evropské unie končí. Dělí Krkonošský národní park (KRNAP) od ostatních částí nejvyšších českých hor. Oblast první nejpřísněji chráněné zóny tvoří takřka celá hřebenová část nejvyšších českých hor. Lidé tak nemohou volně přecházet hory na osmadvaceti kilometrech z celkové délky dvaapadesáti kilometrů bývalé státní hranice, která rozdělovala Krkonoše.

Turisté mohou při přechodu hor volit pouze některou z oficiálních turistických stezek.

"Dohodli jsme jedenáct míst, kudy je možné po turistických stezkách přejít Krkonoše. Lokality, které zůstávají turistům nepřístupné, budou střežit společné hlídky českých a polských ochranářů,“ sdělil zástupce ředitele polské Správy KRNAP Przemyslaw Toloknow.

Návštěvníci polského Karkonoskiego Parku Narodowego ovšem musejí na rozdíl od české strany Krkonoš počítat se vstupním poplatkem zhruba 4,6 zlotého (33 korun) za osobu a den. Žádosti obcí o uvolnění ochranářského režimu a případné rozšíření možností automobilové dopravy polští ochranáři nezaznamenali.

"Režim ochrany přírody je v obou zemích stanoven zákonem. Pokud jde o auta, na polské straně Krkonoš stejně nejsou odpovídající komunikace,“ podotkl Toloknow. "Tlak příhraničních obcí na zmírnění ochranářského režimu jsme nezaznamenali. Není tady v tom problém jako na Šumavě. Krkonoše mají dostatečnou síť turistických stezek, kde je možné přecházet,“ dodal.

Překračovat hranice uvnitř schengenského prostoru v místech národních parků je zakázáno nejen na území České republiky, ale i na druhé straně bývalé hranice. Například na Broumovsku musí mít turisté i místní občané na paměti skutečnost, že zde s českým územím sousedí Národní park Stolové hory.

"Hranici mezi státy je v tomto prostoru možné překročit pouze na třech místech, a to bývalými hraničními přechody Machovský kříž, Machovská Lhota a Stroužný,“ uvedl Piotr Druždž, velitel Sudetského oddílu Stráže granične v Polsku.

Jedná se o zhruba patnáctikilometrový úsek severně od Náchoda, mezi obcemi Žďárky a Radków (Polsko). Průchozí body mezi státy jsou navíc určeny pouze pro pěší, cyklisty, případně lyžaře.

Ani hranice šumavského národního parku se po vstupu do schengenského prostoru plně neotevřely. Neprůchodný je padesátikilometrový úsek od Bučiny u Kvildy po Svatou Kateřinu u Železné Rudy. Posledním přechodem před Rudou je zhruba 3 km vzdálená turistická stezka Ferdinandovo údolí.

Snaha starostů přilehlých obcí a Klubu českých turistů je jednotná, otevřít hraniční body na této trase. Argumentují i tím, že Šumava nebyla vždy neprostupná.

Vedení Správy NP Šumava hájí své stanovisko – neregulovaným pohybem lidí by mohly být ohroženy ekosystémy a druhy živočichů citlivé na ruch. K nejohroženějším oblastem NP patří národní přírodní rezervace Modravské slatě či horské hřebeny, například okolí Trojmezné, Plechého a Smrčiny.

„Schengen mění prostupnost hranic, ale nemění pravidla ochrany přírody. Na dodržování pravidel budou stejně jako dříve dohlížet naši strážci,“ uvedl náměstek ředitele Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava Libor Hošek.

V jihočeské části šumavského národního parku se takzvaná červená linie týká jak hranice s Německem, tak s Rakouskem. Zatímco v oblasti Strážného a Stožce je hranice neprostupná vzhledem k existenci Bavorského národního parku z obou stran, v oblasti Zadní Zvonkové jsou za hranicemi v Rakousku volně přístupné hospodářské plochy.

Národní park Podyjí na Znojemsku v těsném sousedství rakouské hranice má své nejcennější partie v těsném sousedství kolem meandrů řeky Dyje přístupné jen po vyznačených stezkách. Pohyb mimo trasy je zakázán.

„Jedná se o území v první, případně druhé ochranné zóně, kde jsou podmínky vstupu dány zákonem,“ řekl Právu ředitel Národního parku Podyjí Tomáš Rothröckl. Stejný stav je i na opačné straně hranice, kde chráněné území pokračuje rakouskou lokalitou Thayatal. „Tam je dokonce statut ochrany ještě přísnější než u nás, protože zatímco v NP Podyjí je možné po vyznačených stezkách jezdit i na koních a kolech, v Rakousku je povolen vstup jen pro pěší návštěvníky,“ upozornil Rothröckl.

Nejvyšší stupeň ochrany má část Braitava, kam se návštěvník nedostane vůbec, značené turistické cesty tam nevedou. Navíc je součástí nově ustavené klidové zóny, překračující hranice až do rakouského Thayatalu, takže se změna čekat nedá. Na dodržování zákazu vstupu dohlíží stráž ochrany přírody.

Také desetikilometrová část hranice s německým Saskem na Děčínsku zůstane i nadále neprostupná. Oblast mezi obcemi Hřensko a Chřibská se totiž nalézá v první zóně nejmladšího českého Národního parku České Švýcarsko, kde se lidé mohou pohybovat pouze po značených turistických cestách.

„Shodou okolností se téměř celý úsek státní hranice na území Národního parku České Švýcarsko a sousedního Národního parku Saské Švýcarsko nachází v prvních zónách obou národních parků. Na tomto území o rozloze 16 km2 mohou lidé překročit hranici pouze na dvou místech,“ vysvětluje ředitel Správy NP České Švýcarsko Zdeněk Patzelt, který vzápětí dodává, že volný pohyb osob na chráněném území budou kromě strážců ochrany přírody sledovat nově také policejní hlídky.