Cestou na zápis na vysokou měla autonehodu, ochrnula. I tak pomáhá druhým

„Já si z té nehody pamatuji úplně vše, včetně nárazu. Jela jsem na zápis na vysokou školu. Vezli mě rodiče, protože jsem předtím byla dlouho do noci na brigádě,“ vrátila se během rozhovoru k osudnému dni před třinácti lety, který jí změnil život.

Při cestě po dálnici je předjela řidička, která nezvládla řízení, narazila do svodidel a následně do jejich auta.

„Seděla jsem vzadu v autě. Tím nárazem jsme udělali několik kotrmelců a já jsem to odnesla nejvíc,“ dodala. Jejím rodičům ani řidičce druhého auta se nic nestalo, Petru ale museli po nehodě přepravit do nemocnice helikoptérou.

Lékaři zjistili, že u ní při nehodě došlo k porušení míchy v oblasti krčních obratlů. Petra se tak stala kvadruplegikem, kdy ochrnula na všechny čtyři končetiny. Sama po nehodě dokázala pohnout jen očima. Následovaly dva intenzivní roky rehabilitací a cvičení, po kterých dokázala částečně pohybovat rukama i usednout na vozík nebo na handbike.

Postupně se dokázala vrátit zpět do života, dostudovala školu a našla si přítele. Dnes pomáhá lidem s podobnými hendikepy, tvoří oblečení a věnuje se malbě a ilustracím. Za sebou má i vlastní vernisáž.

Její stav se však v posledních letech znovu zhoršil a kvůli bolestem jí dělá problém i sezení na vozíku. Poslední rok tak většinu času tráví v posteli. Doma ji izoluje i covid.

„Vzhledem k tomu, že už se mi podařilo dvakrát skončit na kyslíku na JIP s obyčejným kašlem, tak bych se koronaviru ráda vyhnula,” vysvětlila.

Své současné situace přitom nikdy nelitovala, a to ani když se dozvěděla, že si spletla datum zápisu na vysokou školu.

„V nemocnici jsem zjistila, že jsem si spletla datum a vyrazila jsem o měsíc dřív, takže jsem tam ani neměla být,“ dodala s tím, že se snažila svou mysl zaměřit na to, co dělat dál.

Petra se nakonec do školy vrátila. Po pěti letech vystudovala obor mezinárodní vztahy a evropská studia, její cesta po škole nicméně směřovala do projektu Cesta za snem, který se snaží pomáhat hendikepovaným lidem a ukázat veřejnosti, že život odkázáním na vozík nekončí.

„Nejdřív jsem s nimi byla v kontaktu z pozice účastníka, takže jsem věděla, jaké akce pořádají, že se během nich scházejí lidé s hendikepem, ale také lidé bez něj, což je ojedinělá forma. Následně jsme si padli do oka a dostala jsem nabídku, jestli bych s nimi nechtěla spolupracovat,“ popsala Petra s tím, že díky projektu se seznámila se svým partnerem, který navzdory očekávání většiny lidí je zcela zdravý.

„Chodil pomáhat s akcemi a třeba i asistovat dobrovolníkům, a tak jsme se potkali,“ dodala.

V rámci projektu začala mít postupně na starosti komunikaci s dobrovolníky i organizování akcí včetně například módních přehlídek. V rámci projektu také funguje benefiční značka 111, jejíž chod má Petra nově na starosti.

„Nejprve jsme vybírali, co by se mohlo lidem líbit. Mě pak napadlo, že by to chtělo nějak ozvláštnit a přijít s něčím novým. A protože si ráda kreslím, tak jsem zkusila vytvořit veselejší, odlišný design,“ přiblížila Petra.

Většinu návrhů vytváří pomocí speciální kovové objímky, ruce zvednout dokáže, ale kvůli ochrnutí má nehybné prsty. Kromě ilustrací a grafiky, které vytváří pomocí počítače a tabletu, se Petra věnuje také malování. Za sebou má i vlastní vernisáž.

„Po úrazu jsem se nemohla věnovat věcem, které jsem měla ráda, a tak jsem se vrhla na malování, které jsem měla ráda jako malá. Dostala jsem i nabídku k uspořádání výstavy u nás v Nymburce, která se nakonec i uskutečnila, včetně vernisáže, což bylo opravdu moc hezký,“ vysvětlila.

I když jí s většinou každodenních aktivit musí pomáhat přítel či rodina, snaží se Petra zůstávat nadále aktivní a dokazovat ostatním, že i s těžkým hendikepem lze žít kvalitní život.