Hlavní obsah

Sexuoložka Hanka Fifková: Už se zakazují pohádky, prý jsou sexistické

Právo, Hanka Fifková

Před časem jsem se dočetla, že si děti v knihovně jedné základní školy ve španělské Barceloně už nebudou moci půjčit knížku o Červené Karkulce ani o Šípkové Růžence. Školská komise pro rovnost pohlaví došla k závěru, že asi dvě stovky pohádkových příběhů, které knihovna nabízí, jsou „sexistické“ a přispívají k šíření nesmyslných stereotypů o mužské a ženské roli.

Foto: Profimedia.cz

Výchova dětí, včetně četby pohádek, by měla nabízet různé možnosti prostřednictvím dialogu a diskusí.

Článek

Americká herečka a zpěvačka Kristen Bellová zase kritizovala pohádku o Sněhurce. Podle ní není přece možné líbat někoho, kdo spí.

„Princ neměl Sněhurku líbat, aniž ji požádal o svolení,“ tvrdí. Jiná populární herečka, hollywoodská hvězda Keira Knightleyová, zakázala své dceři, aby se dívala na Popelku.

Podle ní Popelka jen pasivně čekala na bohatého muže, který by ji zachránil. A stejně tak jí zakázala Malou mořskou vílu, která se dobrovolně kvůli muži stala němou.

V České republice se zas nedávno debatovalo o básničce Jiřího Žáčka určené dětem.

Hlavní výhrady, se kterými se v genderové analýze pohádek setkáváme, jsou tyto:

  • Většina tradičních pohádek kopíruje patriarchální strukturu, ve které mají muži vyšší postavení než ženy. Problematické je i zobrazování hlavních hrdinů. Ženy se ocitají v roli pasivního objektu, který čeká na záchranu od muže nebo od nějaké nadpřirozené bytosti. Naopak muži mívají v ději aktivní úlohu, posouvají ho. Zachraňují princezny, plní nejrůznější úkoly, riskují a zažívají dobrodružství.
  • U mužských hrdinů jsou klíčové vlastnosti jako síla, odvaha a chytrost, u žen se vyzdvihuje jejich vzhled, oddanost, skromnost, píle nebo cudnost.
  • Role ženy se obvykle omezuje na úlohu matky nebo manželky. Muž se rozhoduje, koho si vybere za ženu. Kladné hrdinky s tím vždy souhlasí. Žena, která odmítá ženichy, bývá vykreslená jako pyšná, zlá, a musí být proto potrestaná.

V České republice se zas nedávno debatovalo o básničce Jiřího Žáčka určené dětem: „K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky, aby se pěkně usmály na toho, kdo je malinký. Aby nás měl kdo pohladit a povědět nám pohádku. Proto jsou tady maminky, aby náš svět byl v pořádku.“

Petra Havlíková z hnutí Nesehnutí vidí v těch verších „příklad toho, jakým způsobem se budují genderové stereotypy“.

To je z pohledu psychologů zjednodušující pohled. Osobnost a chování každého z nás utváří víc věcí. Zčásti jsou získané a zčásti vrozené.

V prvním případě jde hlavně o vliv prostředí, ve kterém vyrůstáme. Naši rodiče a další blízcí lidé nám vytvářejí zásadní vzory chování mužů i žen. Vliv má také společnost a její rodové stereotypy, tedy takové typy chování, jaké se v ní obvykle očekávají od mužů a žen.

Významnou část našich dispozic ovlivňují faktory vrozené. Existuje významný rozdíl v hladině testosteronu mužů a žen. Ale také rozdíly mezi jejich tělesnou stavbou. Podstatné je i to, jestli se mozek ještě nenarozeného dítěte vyvíjí v kritickém období nitroděložního vývoje pod vlivem testosteronu, nebo ne.

Sociální konstruktivisté: Rozdílnost mezi muži a ženami neexistuje

Nikoho by proto neměl překvapovat fakt, že si děvčata volí častěji kariéru učitelky v mateřské škole nebo zdravotní sestřičky, a chlapci se zase častěji stávají vojáky, horníky nebo automobilovými závodníky. Nikoho kromě sociálních konstruktivistů. Ti se s rozdílností mužských a ženských mozků vyrovnávají po svém.

Tvrdí: „Mozky mužů a žen se skutečně mohou lišit. Je ale otázkou, co je dané biologicky a co vývojem. Pokud testujeme dospělé mozky, nemůžeme už vlivy, které na ně působily během života, odlišit od vlivů vrozených. Rozdíly mezi mužskými a ženskými mozky tak mohou být dané tím, že muži a ženy od dětství mozek používají jinak. A tady se projevuje vliv kultury.“

Podtrženo, sečteno: jsme podle nich úplně stejní. Rozdíly mezi muži a ženami se vytvářejí jen kvůli špatné výchově a kvůli společnosti ovládané muži.

Jak ale chápat americké výzkumy opičích kojenců?

Ty neovlivnila žádná kultura. Přesto při nich opičí holčičky vždycky sáhly po panence, pokud měly na výběr, a opičí kluci po autu.

A co trauma malých chlapců z dokonalých princů?

Zvláštní je, že se při rozborech pohádek, které sledovaly genderové hledisko, nikdo nijak zvlášť nezabýval ochranou malých chlapců.

Statečné postavy princů je přece mohou frustrovat. Kdo by dnes chtěl být pořád jen silný, rozhodný, bojující a řešící.

Snahy o cenzuru pohádek jsou pokusem o vymazání části naší historie ... Historie se mazat nemá. Historii bychom se měli snažit porozumět, protože z ní vycházejí naše kořeny.

Myslím na generaci malých chlapců, kteří vyrůstají v přehnaně ochranném prostředí rodičů a v bezpečí svých virtuálních světů. Ty by přece mohl traumatizovat kontakt s „toxickou maskulinitou“, tedy s toxickým mužstvím.

A četní pohádkoví hrdinové něco takového bezesporu představují. Počínaje sexuálně agresivním princem, který líbá Sněhurku bez jejího souhlasu, a konče myslivcem, který bestiálně rozřezává vlkovo břicho zaživa, aby zachránil Karkulku.

Ale vraťme se zpátky na zem

Výchova dětí, včetně četby pohádek, by měla nabízet různé možnosti prostřednictvím dialogu a diskusí. Doby, kdy se ve slabikářích zobrazovaly ženy v kuchyni a muži u aut v garáži, jsou pryč. Dnes to může být klidně i naopak.

Každý může dělat, co ho těší, a může v tom být tak dobrý, jak jen dokáže. O tom není třeba diskutovat. Je ale s podivem, že se opět vrací na výsluní jednostranně pojímané téma rodových stereotypů. Jako by na nich feministické hnutí zamrzlo.

To, co mě nejvíc zaráží, není feministický kolovrátek. Je možné, že se v pohádkách bratří Grimmů odrážejí rodové stereotypy poplatné tehdejší době. Ale také je možné, že se v nich odrážejí naše nejniternější pudy. Kdo ví. Zjevné je, že snahy o cenzuru pohádek jsou pokusem o vymazání části naší historie.

Připadá mi to podobné, jako když v USA hromadně odstraňovali sochy a pomníky konfederačních vojáků. Historie se mazat nemá. Historii bychom se měli snažit porozumět, protože z ní vycházejí naše kořeny. A bez jejich znalosti se nedá smysluplně žít.

Anketa

Souhlasíte s tím, že jsou některé pohádky sexistické?
Ano, souhlasím s jejich zákazem
1,3 %
Ano, ale zakazovat by se neměly
2,1 %
Ano jsou, ale nevidím na tom nic špatného
1,4 %
Ne, někteří lidi už neví, co roupama ...
5,3 %
Ne, zakázat by se měli ti, co toto vymýšlejí
84,1 %
Nevím, zda tato společnost má ještě nějakou naději
5,8 %
Celkem hlasovalo 1192 čtenářů.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám