Článek
Drazí pozůstalí, je čas na průběžný sumář, kterak jsme v rodičování úspěšní či naopak vyboucháváme jak balónky při dopadu na rozpálenou plotnu. Sakra, jak moc lze vlastní vůlí vůbec ovlivnit, do kterého z těch dvou šuflíků nás to den po dni chloustne? Někdy mám pocit, že čím více se člověk snaží, tím opačnější jsou výsledky. Prý je to normální - období negace... Pravda, propadá-li jeden labilní rodič panice (ano, můj pseudonym je "jeden"), stačí se zahledět vůkol a hle - nejsme v tom sami.
Co dím, jsme na tom dobře, jsme dobří (chrocht, chrocht) . Ostatně o kočárky zakopávám doslova na každém kroku, promíchané s těhotnými čekatelkami. Občas je někdo i jen tak, výjimečně i netěhotný, ale jinak se za poslední dva roky vyrojily těhule a supervozítka pro prcky jak ploštěnky pod zlatým deštěm u našeho pískoviště! Což je dobře. Pro odpůrce plození a rodičovství to musí být zvrhlá show - na přechodech, v obchodech, v MHD, toho hmyzu jsou plné parky, chodníky, čekárny. Všude se to válí, řve to, mrská to sebou, brrr. My nejsme brrraři, takže nás to těší. Je alespoň s kým pokecat.
Ale k věci - nevíte, co je to skunga!? Poslední dny Alžbětčino hojně užívané slovo neznámého původu. Nepocházející zcela jistojistě od nás a nejspíše ani z naši sluneční soustavy: skunga! Je to tajná šifra, kterou používá namísto té nejospornější nadávky, po níž by chňapla, kdyby jí už znala. Hledal jsem na Googlu, ale je to jen jakýsi britský hip-hoper, kterého jsem u nás neviděl ani nepamatuji, o něm řeč nebude! Škoda že internet jede jen na místní planetě, jako bych to už zaslechl ve Hvězdných válkách.
Prostě když nás chce opravdu hodně odstřelit, dát nám to sežrat - udělá škleb jak Mrakomor Brzbohatý v Princ a večernice a vyhrkne s patřičně drsnou intonací SKUNGA! Švih! Skunga! A hotovo. No, lepší než jiná slova, před nimiž jí naivně ochraňujeme, aby se pak v metru vyškrábala na sedačku, koketně se usmála na důchodkyni vedle sebe a spokojeně si odfrkla jak Messner na Everestu "ty voe"! (Má vůbec smysl snažit se jadrná slova před tím naším malým člověkem nepoužívat?...)
Při slovotvorbě ovšem ještě stíhá likvidovat několik kalhotek denně. Jisté pokroky tu jsou, ale ať do ní hučíme jak chceme, nepřichází k nočníku zavčas. Když ji posadíme sami, poslušně se vyčůrne (jéé), ale jakmile si o něj dojemně zažádá sama, je jasné, že už je hotovo... Není všem dnům konec, už tak je to milý pokrok. Ve vedrech je plenka dobrá tak leda na opruzeniny a vyrážku na zadečku, což urychlilo naše rozhodnutí najet na ty roztomile mrňavé kalhotky s Púem. (Chudák Pú, věčně zamočen, věčně v bubnu pračky.)
Julie se zatím omezuje na čerstvě objevený úsměv, výskání, spánek, neustále vyžadování si nošení a ryk, který dospěl za ty dva měsíce někam do kategorie "uteč kdo můžeš, sic ti prasknou bubínky". Ale i tak jsou obě sladké, převážně. Šak jsou naše, ne...