Hlavní obsah

Vášniví knihomolové na sociálních sítích

Právo, Zuzana Musálková

Vášniví milovníci literatury jsou tradičně považováni za samotáře, plaché a nemluvné typy, co se raději drží stranou a příliš nekomunikují. Přesvědčit se o opaku je možné na nejrůznějších sociálních sítích, které jsou plné článků, videí a diskusí o knihách. Uživatelé si o své vášni vedou blogy, YouTube kanály a zapáleně debatují v nejrůznějších on-line skupinách.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Světově známý autor detektivek Jo Nesbo zavítal před třemi roky do Prahy. Jeho fanoušci chtiví autogramu byli ochotni vystát několikahodinovou frontu.

Článek

„Kromě toho, že píšu o literatuře, také občas tvořím z papíru. Jednou jsem vzala staré publikace, vyřezala do nich otvory a použila je jako květináče. Počin jsem zveřejnila na svém blogu. Musím říct, že vzbudil velkou vlnu nevole a negativní reakce,“ vzpomíná blogerka Jitka Kadlecová.

Použité výtisky sice byly staré a plesnivé, ale milovníkům psaného slova i tak vadilo jejich znehodnocení.

„Na druhou stranu jsem se díky tomu seznámila se svou první fanynkou,“ směje se zaměstnankyně Městské knihovny Prostějov.

První fanynka

„V práci mě poznala čtenářka mého blogu. Řekla mi: Jé, vy jste ta knihovnice, co řeže do knížek. Mě to vyděsilo. Ale vysvětlily jsme si to a Anička byla vlastně nadšená z toho, co dělám. Nakonec jsme se hodně nasmály.“

Na blog Holkamodrookata se podívá dvě stě až tři sta lidí denně, aby si přečetli recenze, tipy na knížky a osobní postřehy. Kromě kontroverze s „literárními květináči“ se autorka dočká negativních reakcí jen velmi zřídka.

To platí i pro zbytek internetové knihomolské komunity. Mezi příznivci psaných recenzí a videoblogů se nevyskytuje mnoho takzvaných haterů, tedy návštěvníků sociálních sítí, kteří píšou útočné a nenávistné komentáře.

„Ze začátku mě čísla návštěvnosti děsila. Obávala jsem se, že bych mohla přehlédnout nějakou hrubku nebo překlep. Dnes už to tak neprožívám,“ prozrazuje Jitka Kadlecová. Výhodou vlastní platformy je kreativní svoboda. „Je to takové moje děťátko, na kterém se sama učím. Svým způsobem jde o živou věc. Můžu vyzkoušet všechno, co mě napadne, vyhlásit soutěže nebo vidět, jak lidé reagují.“

Foto: Jiří Růžička, Právo

Knihovnice Jitka Kadlecová píše o knihách na internetovém blogu Holkamodrookata.

Společné zájmy samozřejmě spojují a pomáhají najít nové přátele. Členové knihomolské komunity se často setkávají.

„Díky blogu poznávám podobně naladěné lidi a je mně s nimi dobře. Setkáváme se, povídáme si o literatuře a já mám fajn pocit z toho, že můžu předávat svoje vědomosti a názory,“ libuje si Jitka Kadlecová.

Na blogerku vysoký věk

„Považuju se za trochu zvláštní blogerku,“ upozorňuje na svůj věk. „Pokaždé když přijedu na sraz, potkávám převážně dvacetiletá děcka. Dost to řeším, občas na někoho koukám a říkám si: tak tebe jsem mohla zplodit,“ podotýká čerstvá čtyřicátnice a dvojnásobná matka.

Rodačka z Prostějova má k psanému slovu blízko už od útlého věku, ale naplno se mu věnuje až posledních pět let. „Mám slabou dysgrafii (porucha psaného projevu – pozn. red.), pletou se mi písmenka a babička je přitom učitelka češtiny. Během dětství nade mnou držela tvrdou ruku a honila mě i o prázdninách. Moje znalosti jazyka jsou díky tomu vydřené,“ vzpomíná Jitka Kadlecová.

„Jako malá jsem byla takové to ošklivé tlusté dítě, které si rádo četlo. V rané pubertě u mě dominovala červená knihovna. Na střední škole se mě kila pustila, zato přibylo dojíždění a dvě hodiny každodenní cesty jsem trávila s knížkou,“ rekapituluje svůj čtenářský vývoj.

Středoškolačka odmaturovala, poté se na vysoké zabývala oděvnictvím, následně v oboru nějakou dobu pracovala. Živila se i jako marketingový poradce, působila ve státní správě a šla na ekonomickou školu do Prahy. „Nakonec přišly děti a až po mateřské jsem nastoupila do prostějovské knihovny.“ K jejím povinnostem patřila i propagace, kontakt a komunikace s veřejností.

„Kolega navrhl, abychom začali psát blog, kde budeme doporučovat knížky.

Snažit se napovídat našim členům, co si vypůjčit.“ Z pracovní povinnosti se nakonec vyklubal osobní projekt. „Ráda střídám žánry, i když u mě převažují detektivky, mám slabost také pro kuchařky a samozřejmě sáhnu po ženském románu na pročištění hlavy. Zvlášť, když předtím dokončím něco těžkého,“ hodnotí knihovnice vlastní četbu. Na blogu Holkamodrookata se občas objevují i odkazy na tvorbu pro malé čtenáře.

„Pracuji teď na několika projektech. S kolegou uvažujeme o tom, že bychom namluvili audioknihu. Účastním se počinu Podpora českých autorů a spolupracuji i s vydavateli knih.“

Vliv na sociálních sítích

Nakladatelství často oslovují blogery, booktubery (tvůrci videí o knihách na sociální síti YouTube – pozn. red.) a instabookery, což jsou nadšenci, kteří pořizují snímky literárních děl a s krátkými popisky je umísťují na sociální síť Instagram, určenou především ke sdílení fotografií.

Foto: soukromý archív

Olga Zbranek Biernátová sdílí informace o svých oblíbených knížkách na Instagramu.

Když mají solidní počet fanoušků, získávají nabídky na výtisky zdarma i na jiné formy spolupráce. „Například jim dáme na výběr z našich nejlepších publikací. Pokud projeví zájem, zašleme kopii a na oplátku očekáváme výstup na jejich platformě,“ prozrazuje Olga Zbranek Biernátová, která pracuje pro Albatros Media a stará se právě o propagaci na sociálních sítích a kooperaci s populárními lidmi knihomolské komunity.

Potenciálního čtenáře dnes nemusí zaujmout jen zevrubný a propracovaný rozbor díla. „Konkurenční nakladatelství běžně požadují pouze recenze, my na tom netrváme.“ Často stačí fotka a text na Instagramu, zmínka ve facebookové skupině nebo krátké nápadité video.

„Každá prezentace sedí stylu konkrétního influencera,“ tvrdí marketingová specialistka nominovaná v anketě Křišťálová lupa na Osobnost roku.

Foto: ČTK

Milovníci literatury si na mezinárodním veletrhu Svět knihy v Praze mohli vybrat i z bazarových titulů.

Influenceři, tedy lidé, kteří mají vliv na sociálních sítích, jsou zváni i na akce pořádané nakladateli, aby o nich na internetu mluvili a psali.

„Nabízíme jim účast na uzavřených křtech, našem literárním festivalu Humbook, a také ať přijdou do našeho stánku na každoročním veletrhu Svět knihy.“

Vydavatelství domlouvají i rozhovory s autory. Mezi internetovou knihomolskou komunitou samozřejmě existují i výrazná jména, jež si mohou dovolit nechat si za propagaci populární literatury platit díky tomu, že mají tisíce sledujících.

Olga Zbranek Biernátová sama ve volném čase píše o knihách, bez toho, že by spolupracovala s nakladatelstvími a získávala od nich výtisky. „Moje pozice je trochu jiná než u ostatních. Všechny publikace si kupuju sama, a tak na Instagram dávám jenom to, co se mi líbí,“ říká dvaatřicetiletá obyvatelka Vsetína s tím, že uživatelé této sítě většinou sdílejí obsahy s pozitivním naladěním.

Jeho revírem je knihovna

První věc, kterou se o Ondřejovi Merglovi dozvíte na jeho youtubovém kanále, je, že: Jeho revírem je knihovna; jeho tempo je vražedné; jeho protivníci jsou negramotnost, nuda a oslí uši. Čte ve dne, v noci; jeho úkolem je bavit knižní komunitu.

Mladík z Českých Budějovic prý letos tempo trochu zvolnil a přelouskává už asi „jen“ okolo deseti knížek měsíčně. Na druhou stranu u něj doma mnoho literárních děl nenajdete, zabírají vždy jen jednu polici.

„Jsem minimalista. Knížky posílám dál. Buď je rozdávám, nebo o ně pořádám soutěže. Je to dobrý způsob, jak si získat fanoušky,“ vysvětluje Ondřej Mergl, který pracuje v marketingu společnosti Koh-i-Noor Hardtmuth, a. s.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Ondřej Mergl se považuje za pravého knihomola, i když prý poslední dobou zvolnil tempo a přečte „jen“ deset knih měsíčně.

Zkušenosti s propagací využívá i na svém kanále, nicméně vzhledem k jeho zaměření má limitované publikum.

„Booktuberství nějaký potenciál má, ale kdybych chtěl na YouTubu opravdu uspět a mít velkou sledovanost, knížky si jako téma rozhodně nevyberu,“ tvrdí sedmadvacetiletý Mergl. Videa o populární literatuře nebudou mít nejspíš nikdy takový úspěch, jako sklízejí příspěvky o líčení a módních trendech nebo o hraní počítačových her.

Proč se tedy pokoušet stát booktuberem? „Před natočením prvního příspěvku jsem si položil otázky: s jakými lidmi by mi bylo dobře a jaké volnočasové aktivity bych rád sdílel s ostatními?“ vzpomíná Mergl. O knihomolské komunitě v té době nic nevěděl. „Akorát mě napadlo, že by bylo hezké, kdyby tu nějaká taková existovala.“

Mít vtip

Marketérova videa pravidelně odebírá víc než tisíc lidí, která „nabral“ během jednoho roku. Jeho cílem není jen představovat zajímavé publikace, ale i pobavit. Humor se ukázal být dobrou zbraní v získávání fanoušků.

Ti mohou sledovat například krátký klip o tom, jak si vášnivý čtenář dal za úkol jediné: nerozbrečet se u romantického příběhu o těžce nemocné teenagerce. Dívčí román Tisíc polibků od Tillie Coleové na něj měl takový vliv, že mu slzy tekly už na osmnácté stránce.

„Říkal jsem si, že bych rád dělal něco, co v českém prostředí ještě není. Nechtělo se mi jen deset minut sedět a povídat o knížce. Navíc mě vždycky bavilo bavit lidi,“ tvrdí Ondřej a doplňuje, že svůj styl humoru nepovažuje za nijak složitý. „Během videa řeknu tak dva tři vtípky, ale to divákům stačí,“ dodává.

Komunita českých internetových knihomolů má podle Ondřeje Mergla něco mezi pěti až deseti tisíci členy, a i když literatura nepatří k nejoblíbenějším tématům prezentovaným na internetu, její milovníci jsou přece jen čím dál víc vidět.

„Rozšiřuje se i samotné povědomí o tom, že číst je fajn. Mění se i pohled na naši komunitu. Nejsme lidé, kteří sedí sami v koutě a listují si v knížce. Chceme komunikovat o tom, co nás zajímá,“ myslí si Ondřej Mergl, který nedávno založil kanál My Booktubeři, aby ideu ještě více zpropagoval pro samotné členy i širokou veřejnost. Plánuje, že do něj bude přispívat mnoho lidí z knižní obce, a tím přiláká víc pozornosti.

„Myšlenka do budoucna byla taková, že by se kanál mohl chytit i mezi uživateli mimo svět knihomolů,“ dodává Ondřej Mergl.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám