Kenneth Branagh: Člověk nemůže mít všechno

Nové válečné drama vizionáře Christophera Nolana vychází z událostí evakuace obklíčených francouzských, britských a belgických vojáků na plážích severofrancouzského Dunkerku na jaře 1940. Špičkový anglický režisér a scenárista vypráví příběh o přežití a zoufalství po obklíčení Spojenců německou armádou ze tří pohledů, a to ve vzduchu, na moři a na pláži.

„Když mi Chris roli velitele Boltona nabídl a řekl, že budu v týmu s takovými esy, jako jsou Tom Hardy i populární zpěvák Harry Styles ze skupiny One Direction, ani chvíli jsem neváhal, byť jsem tušil, že natáčení nebude procházkou růžovým sadem. Nemýlil jsem se,“ prozrazuje Branagh.

Už jen sama role byla náročná tím, že mým hlavním úkolem bylo zorganizovat bezpečnou evakuaci stovek mladých mužů z moře, natož pak drsné filmování v Dunkerku. V životě jsem se při natáčení dostal do hodně obtížných situací, ty ale byly ničím v porovnání s Dunkerkem. Pohodlí veškeré žádné. Jakmile jsem si oblékl uniformu a odešel ven na pláž, zůstal jsem tam celý den. Žádná židle, protože Chris ani nikdo jiný také neseděli. A o šálku čaje jsem si mohl dát dvacet hodin jen zdát,“ říká dnes už s úsměvem a pokračuje: „Chris totiž má až puritánské odhodlání bojovat proti všemu, co vnese do filmu sebemenší jemnost. A proč taky. Vždyť tehdy bylo evakuováno 300 tisíc mužů, tisíce jich však nepřežily nebo padly do zajetí.“

Branagh, který se v posledních letech pohyboval herecky i režijně v tak odlišných žánrech, jako byl mysteriózní thriller Jack Ryan: V utajení (2014), pohádková Popelka (2015) či divadelní Romeo a Julie (2016), tvrdí, že propojení tak rozmanité tvorby je pro něho tou největší výzvou. „Stejná byla i šance zkusit si cestování ve zlaté éře Orient expresu, navíc s takovými herci, jako jsou Judi Denchová, Michelle Pfeifferová, Willem Dafoe, Johnny Depp a další, kteří vnesli do příběhu Vražda v Orient expresu hloubku detailu a citu. Bylo to opravdu nesmírně vzrušující,“ pochvaluje si v tomto případě nejen herec, ale i režisér Branagh.

Slavného Hercula Poirota ztvárnil jak jinak než bravurně. Zvláště si vychutnal jeho pověstný knír. „Ten je totiž ochranou i provokací zároveň. Přesně tak, jak obrovský knír popisuje Agatha Christie ve svých detektivkách. Poirot se za něj může obrazně řečeno schovat a zároveň, když se mu lidé kvůli němu vysmívají a podceňují ho, práci detektiva spíš ulehčuje.“

Největší Branaghova síla je ale v jeho milovaném Shakespearovi. Žádný jiný tvůrce s výjimkou Brita sira Laurence Oliviera nepřinesl do světa filmu tolik klasického umění jako on. Sám také přiznává, že byl od mládí dílem největšího dramatika posedlý. A jak to všechno začalo?

Jako devítiletý se společně s rodinou odstěhoval ze Severního Irska do Readingu nedaleko Londýna. Důvodem byly neustálé roztržky mezi katolíky a protestanty. V nové škole se mu spolužáci vysmívali kvůli irskému přízvuku. Rychle se naučil ten britský a dodnes je znám tím, že dokáže napodobit libovolný přízvuk. V osmnácti získal stipendium na prestižní londýnské Královské akademii dramatických umění, kde byl jedním z nejúspěšnějších.

Ve třiadvaceti se pak stal nejmladším členem prestižní Královské shakespearovské společnosti a získával pochvalné kritiky od britských profesionálů.

Do povědomí širší veřejnosti se zapsal zejména svým divadelním ztvárněním Jindřicha V. (1989). Ještě tentýž rok příběh o tomto vladaři přepsal do filmu. Sám si zahrál hlavní postavu a ujal se i režie. V roce 1990 pak za něj dostal oscarové nominace za nejlepšího herce v hlavní roli a nejlepšího režiséra. V této době založil také vlastní divadelní soubor Renaissance Theatre Company, jehož patronem se stal princ Charles.

V roce 1989 se oženil s britskou kolegyní Emmou Thompsonovou, kterou obsadil téměř do všech svých prvních filmů. Po rozvodu v roce 1995 žil několik let s herečkou Helenou Bonham Carterovou, která s ním hrála ve Frankensteinovi (1994). Od roku 2003 má za manželku výtvarnici Lindsay Brunnockovou z rodiny bohatého byznysmena. „Je to žena, na kterou jsem čekal řadu let. Bohužel však ani s ní nemám děti. Tak to příroda rozhodla. Prostě člověk nemůže mít všechno,“ říká moudrý Kenneth Branagh.

Jednoho z nejčastěji oceňovaných světových režisérů a herců v roce 2012 pasovala královna Alžběta II. na rytíře, k čemuž sám herec dodává humornou vzpomínku: „Když k této významné události došlo, byl jsem velice dojatý. Odvahu mi ale před tím moc nedodali ani dva moji výborní, leč starší kolegové Michael Caine a Roger Moore. Zvláště Roger, který měl bolavá kolena, vyprávěl o tom, jak se strašně bál, že když si klekne, pak už nevstane, a taky se bál, aby ho pak královna tím mečem nepasovala na ucho.“