Článek
Poslední psychologické výzkumy ukazují, že už během těhotenství je utvářen postoj dítěte k sobě samému. Dítě je totiž schopno se v děloze nejen učit, vidět a slyšet, ale i prožívat. To, co vnímá a cítí v této době, se může stát základem, na kterém bude posléze vytvářet očekávání a postoje k sobě samému.
Tu nejdůležitější a nejbližší roli tak sehrává od samotného počátku matka. Skrze svoji bezpodmínečnou lásku dává dítěti zažít pocit, že je vítané, přijímané, milované, že smí být takové, jaké je.
„Pokud dítě tento pocit vnitřního bezpečí a důvěry nezažije, je pravděpodobné, že se dostane do vnitřního stavu plného úzkosti a paniky, křečovitě se pak bude snažit zavděčit lidem kolem sebe, aby neztratilo jejich přízeň,“ vysvětluje psycholožka a garantka Projektu sebedůvěry Dove Mgr. Šárka Kučerová.
Matka je také pro své dítě, a to především dceru, důležitým vzorem. Její vztah k sobě a ke svému ženství vytváří rámec, pomocí něhož se na sebe bude pravděpodobně dívat i dcera. Matka jí totiž ukazuje, co to znamená být ženou. Pomáhá jí svým postojem k sobě vytvořit pevnou vnitřní identitu, přijmout samu sebe i zodpovědnost za svůj život.
Pokud matka vnímá svoji hodnotu jako žena, přijímá se i se svými chybami a nedokonalostmi, zná svoji jedinečnost a je za vše vděčná, pravděpodobně se její dcera bude brzy projevovat stejně. Toto pravidlo však platí i naopak.
Celosvětový rozsáhlý průzkum Dove například ukázal, že pokud měla dcera problém přijmout určitou část svého těla či nějakou charakteristiku, bylo zjištěno, že její matka celoživotně bojovala se stejným problémem.
Jak je to se synem?
I syn potřebuje zažít od matky pocit, že je milovaný a přijímaný takový, jaký je. Zároveň však matka nevědomky utváří základ jeho sebedůvěry i tím, jaký má ona sama vztah k mužům.
Syn potřebuje kromě přijetí a pocitu bezpečí cítit také respekt a důvěru v jeho vlastní schopnosti a rozhodování. Je tedy třeba dát mu jistotu mateřské náruče, ale i prostor a svobodu, jakmile zatouží po dobrodružství mužského světa.