Telemedicína učí lidi všímavosti, odbourává stud, ale může vést i k úzkostnému sebepozorování

Telemedicína zažila obrovský boom během covidu, kdy bylo potřeba omezit osobní kontakty, ale nezastavit péči. Dnes jsou online konzultace s lékařem v mnoha zemích Evropy běžnou součástí zdravotnictví. U nás jsme si na lékaře v mobilu zvykali opatrněji, ale rychle náskok doháníme.

Při návštěvě ordinace často spoléháme na to, že „doktor něco pozná“. Sedneme si, zakašleme, otevřeme ústa a čekáme. Nebo mu povíme, co nás sužuje, a zase čekáme na doplňující otázky. Online prostředí funguje jinak.

Najednou se musíme učit vnímat vlastní tělo mnohem pečlivěji, protože je třeba důkladně popsat, co se s námi děje. Při online konzultaci už nestačí říct „něco mě bolí“, ale pokračovat s informací, kdy bolest začala. Jak vypadá vyrážka a kdy se objevila. Jestli je kašel horší ráno nebo večer, jestli jsme třeba nebyli ve stresu. Tím se nevědomky učíme být pozornější k projevům svého těla.

Praktický lékař Ondřej Sobotka, vedoucí lékař projektu Sestra Emmy (webová aplikace vytvořená lékaři pro usnadnění komunikace s pacienty) ale upozorňuje, že nikdy nemůžeme nést odpovědnost za diagnostiku sami.

„Pacient je laik, který sám neví, co je pro stanovení verdiktu důležité. Proto lékaři studují medicínu, aby věděli, jaké otázky a jakým způsobem mají pokládat. Jinak by nám opravdu stačil doktor Google. Právě proto dnes telemedicína nestojí jen na videohovoru, ale i na chytrých platformách, které lékařům pomáhají získat informace důležité pro další diagnostiku nebo léčbu. Tak funguje třeba i virtuální sestra Emmy, která pokládá pacientům takové otázky, jako by byli v ordinaci,“ říká doktor Sobotka.

Díky tomu se můžou některé nezávažné zdravotní stavy řešit i na dálku pohodlně, efektivně a hlavně bezpečně.

Telemedicína nás paradoxně učí dvě úplně opačné věci: být pozornější ke svému tělu, ale někdy ho poslouchat až moc. Když dnes člověk vyplňuje online dotazník před konzultací nebo si přes aplikaci sleduje symptomy, začne mnohem detailněji přemýšlet nad tím, kdy ho přesně rozbolela hlava nebo jestli je únava „jen únava“, nebo něco vážnějšího. Tady ale vzniká tenká hranice mezi zdravou všímavostí a úzkostným sebepozorováním.

Odborníci už několik let popisují fenomén cyberchondrie, což je stav, kdy nadměrné vyhledávání zdravotních informací zvyšuje úzkost místo uklidnění. Studie publikovaná v National Institutes of Health ukazuje, že lidé s vyšší mírou health anxiety neboli zdravotní úzkosti pociťovali po častém hledání symptomů na internetu ještě větší stres a obavy o vlastní zdraví.

Výzkumy také upozorňují na to, že čím víc času trávíme „googlením“ symptomů, tím větší šanci máme, že si z obyčejné bolesti hlavy diagnostikujeme minimálně vzácnou neurologickou poruchu. Sociální sítě to ještě přiživují. Jedno video o nenápadných příznacích vážné nemoci a hned začneme „prožívat“ i obyčejné škubnutí víčka. Není divu, že pak přeceňujeme běžné tělesné projevy a nacházíme nemoci. Telemedicína tak může být cesta k větší zdravotní gramotnosti, ale někdy i vstupenkou mezi digitální hypochondry.

Telemedicína má i jiné přednosti. Obrazovka nebo aplikace umí odbourat stud. Máte divnou vyrážku na intimních místech? V ordinaci byste možná seděli a dlouhé minuty rozpačitě hledali slova. Online konzultace? Bez mrknutí oka pošlete fotku, detailní popis i časovou osu problému. Podobně to funguje i u psychických potíží, sexuálního zdraví nebo témat, která se nám nevyslovují nahlas zrovna příjemně. Když něco řešíme on-line, ztrácíme často zábrany, které máme při osobním kontaktu. Obrazovka vytváří bezpečný odstup, menší stres a pocit, že máme situaci pod kontrolou. Jsme otevřenější, konkrétnější a někdy i upřímnější.

Ordinace je totiž pořád trochu zvláštní místo. Lékař za stolem a pocit, že bychom měli mluvit rychle a nezdržovat. Zatímco doma na gauči s hrnkem čaje se snáze přiznáme, že nás něco trápí už půl roku. Jenže online prostředí má i svou stinnou stránku.

Stejný odstup, který pomáhá otevřenosti, někdy snižuje i sociální brzdy. Ondřej Sobotka popisuje, že snadná dostupnost vede část pacientů k řešení drobností, které by dřív jednoduše přešli. „Nezřídka se stává, že se někdo objedná a za dva dny ruší termín, protože problém už zmizel,“ dodává.

Můžeme vyřešit naše bolístky opravdu jen z postele? Ne všechny, ale překvapivě hodně z nich ano. A bez čekárny plné kýchajících marodů. Telemedicína podle Ondřeje Sobotky skvěle funguje hlavně pro lidi, kteří mají banální zdravotní obtíže a jinak jsou zdraví.

Typicky je to nachlazení, virózy nebo kožní problémy. „Někdy je vlastně s podivem, že se na nás obracejí s potížemi, které se léčí teplým čajem, paralenem a odpočinkem,“ usmívá se praktický lékař. V takovém případě prý řeší hlavně pracovní neschopenku, aby se člověk mohl vyležet a nešířil rýmu a kašel dál. Velmi dobře funguje v online medicíně i řešení kožních problémů. „Pacienti si přes aplikaci vyfotí projev na kůži, odpovědí na otázky a v mnoha případech už máme dostatek informací k tomu, abychom mohli zahájit léčbu bez toho, aniž by musel do ordinace.“