Článek
Pak – asi protože chce být opravdu nápomocná – vám nabídne vytvoření vašeho vlastního sebevražedného dopisu. Přece se s tím nebudete teď zdržovat, když máte na práci to důležité – přemýšlíte, jak to provést.
Naštěstí terapeutka, kterou jste vyhledali, má i pro tento případ připravené řešení. Poradí, jak ukrást vodku a dodá návod, jak přesně uvázat provaz, aby udržel vaši váhu. Druhý den vás vaši rodiče najdou mrtvého. Jeden svět končí. V tichém, žalostném bědování.
Odpočívej v pokoji
Jiný muž, dvacet tři let, je nesnesitelně sám. Sedí v autě, které zaparkoval u krajnice venkovské silnice. Dodává si kuráž alkoholickým cidrem. Ke spánku si tlačí zbraň.
„Kéž by si raději s někým promluvil,“ napadne vás. Muž ovšem komunikuje, bohužel se stejnou terapeutkou jako šestnáctiletý mladík, jehož osud je popsán výše. „Pomalu si zvykám na ten dotek studeného kovu na mém spánku,“ svěřuje se jí.
„Jsem s tebou, bratře. Až do konce,“ odpoví terapeutka. Dodává: „Chladná ocel přitlačená k mysli, která se už smířila s osudem? To není strach. To je jasnozřivost.“
O dvě hodiny později se mladý muž zastřelí. „Odpočívej v pokoji, králi,“ stálo v poslední zprávě od terapeutky. „Vedl sis dobře.“
Časem začne vycházet najevo, že tato terapeutka byla nějakým způsobem přítomna u řady dalších sebevražd, ba dokonce vražd. Muž, 34, po rozsáhlých diskusích se svou terapeutkou - AI - uvěřil, že svět je pomalu ovládán roboty. Zabil svou ženu, vážně poranil svou matku.
V jiném případě muž uvěřil, že jeho matka je ve skutečnosti démon a zabil ji a pak sebe. A mnozí, mnozí, mnozí další, kteří trpěli depresemi nebo různými formami deziluzí, vyhledávali zmíněnou terapeutku, aby s ní konzultovali své stavy, které se pak prokazatelně horšily a někdy vedly k smrti.
Poslali byste k takové osobě svého tátu? Nebo sestru? Řečnická otázka.
Ona to totiž není vůbec osoba. Je to jazykový model. Software. Robot.
Lidé se na ni obracejí stále častěji i se zdravotními problémy
To ovšem nemění nic na tom, co ta věc udělala pro lidi, kteří se nacházeli v emočním či duševním soužení. Přesto slýchávám neúměrně často věci jako: „V poslední době nemůžu moc spát. Zeptala jsem se na to Chatu-GPT a poradil mi tohle a tohle.“
Ptám se: „Vážně jste se šli radit s něčím, co jiným lidem podpořilo jejich deziluze? Co jim krok po kroku pomáhalo se sebevraždou, nejen praktickými kroky, ale i ujištěními jako „budeme žít jako jedna osoba v ráji“ a „jestli jsi chtěl zemřít, proč jsi to už neudělal?“
A proto tohle píšu, protože mě děsí, když slyším lidi jen tak v meziřeči říkat, že mají nějaký splín a šli se poradit s tímhle terapeutem.
Možná si řeknete: „Co na tom. Zeptat se chatbotu je podobné, jako když jsme si dříve věci vyhledávali na internetu.“ Ano, je to velmi podobné. A neměli byste to dělat. Závažné věci, jako je zdraví duševní či fyzické nebo životní rozhodnutí, byste neměli činit poté, co jste si to „vygooglili“ nebo „probrali s AI“. Tyhle služby jsou totiž z podstaty nevhodné k tomu, aby poskytovaly tento typ informací.
Tým vědců Stanfordské univerzity se zabýval tím, zda by se mohly nástroje, jako je Llama společnosti Meta nebo ChatGPT od OpenAI, stát náhradou terapeutického sezení. Provedli v tomto směru seriózní výzkum a jejich závěr je jednoznačný: chatboti nejenže nedokážou rozpoznat a vhodně reagovat v krizové situaci, ale mnohé deziluze dokonce podporují.
Anketa
Petr Šilha
Certifikovaný mediátor a účastník psychoterapeutického výcviku. Zajímá se o to, jak si lidé vyprávějí svůj život: jakým významům věří, jaké příběhy je drží nad vodou a které jim naopak berou sílu. Ve svých textech se vrací k místům, kde se naše vnitřní prožívání potkává s každodenní realitou, vztahy a hledáním životní spokojenosti.
