Článek
Pochod na Chrámovou horu iniciovala krajně pravicová skupina Revava společně s dalšími extremistickými skupinami. Své stoupence vyzvali extremisté k hromadným modlitbám za odvrácení plánovaného vyklizení židovských osad v pásmu Gazy. Stoupenci extremistů se měli shromáždit u Zdi nářků v 6:30 SELČ, ale podle agentury Reuters tam bylo v té době jen několik desítek židů na ranních modlitbách.
Izraelský ministr vnitřní bezpečnosti Gideon Ezra ujistil, že policie a příslušníci pohraničních jednotek zabrání židovským extrémistům v přístupu na svatá místa. Načasování demonstrace pak označil za mimořádně citlivé vzhledem k tomu, že bezpečnostní síly údajně získaly informace o plánovaném útoku na Chrámové hoře.
Až tři tisíce policistů bylo proto rozmístěno kolem jeruzalémského Starého města. Policisté zastavují auta a rozmísťují na hlavních přístupových komunikacích zábrany. Desítky policistů stojí také u vchodu do areálu mešity Al-Aksá a snaží se do něj pouštět pouze izraelské Araby, Palestince z východního Jeruzaléma starší čtyřiceti let a ženy.
Policie pozatýkala vůdce nacionalistů
Na Chrámovou horu podle agentury AFP přesto pronikly stovky Palestinců, kteří mají zakázán pobyt na izraelském území a ve východní části Jeruzaléma. V souvislosti se situací ve Starém městě bylo časně ráno zadrženo nejméně devět aktivistů krajní pravice. Je mezi nimi i jeden z vůdců skupiny Revava, Isral Cohen, který strávil noc ve veřejné ubytovně nedaleko Chrámové hory.
Ohlášená demonstrace židovských ultranacionalistů časově spadá do zjitřené atmosféry izraelsko-palestinských vztahů. Relativní klid panující od únorového vyhlášení oboustranného příměří výrazně narušil sobotní incident v pásmu Gazy, kde izraelší vojáci zastřelili tři palestinské chlapce.
Palestinští radikálové pak zaútočili na několik židovských osad ve stejné oblasti. Jakákoliv hrozba týkající se mešity Al-Aksá přitom vždy vyvolává vášnivé reakce v arabském světě a může mít katastrofální důsledky. Když Chrámovou horu navštívil v září 2000 nynější premiér Ariel Šaron, tehdy ovšem ještě jako vůdce opozice, spustil vlnu nepokojů, které vyústily ve více než čtyři roky trvající druhé palestinské povstání.