Článek
„Za 60 let, v porovnání s daty z roku 1962, jsme přišli o více než 56 procent ledovcové pokrývky,“ uvedla Mayra Mejíaová z peruánského Národního ústavu pro výzkum ledovců a horských ekosystémů (Inaigem).
Největší vliv na ústup ledovců má v latinskoamerické zemi zvyšování průměrné globální teploty, uvedl šéf ledovcového výzkumu při Inaigemu Jesús Gómez. Peru leží mezi rovníkem a obratníkem Kozoroha a nezanedbatelnou část jeho rozlohy zabírá tropický deštný prales. Západní a střední částí země ale prochází hřeben And s nejvyšší horou Huascaránem (6768 metrů nad mořem).
Globální teplota zřejmě 17. listopadu poprvé přesáhla o dva stupně předindustriální průměr
Peru má nyní přibližně 1050 kilometrů čtverečních ledovcové pokrývky. To je pouze 44 procent v porovnání s první evidencí ledovců z roku 1962. Mejíaová uvedla, že v některých horských masivech už ledovce už vymizely téměř úplně – například v pohoří Chila. To je klíčový masiv, z něhož stékají potoky a říčky, které dávají vzniknout nejvodnatější řece světa Amazonce.
Program EU pro sledování atmosféry a klimatických změn Copernicus na začátku listopadu oznámil, že letošní rok bude téměř jistě nejteplejším rokem v historii měření. V období od ledna do října 2023 byla průměrná globální teplota nejvyšší v historii měření.
Jezero Titicaca v Andách se vlivem sucha doslova scvrkává
