Fukušima deset let poté: Poznamenaná

Horská vesnice Iitate v prefektuře Fukušima se od loňského podzimu může pochlubit novým komunitním centrem. Postavili ho jako stavebnici lega z částí opuštěných budov. Okna z jedné, dveře z druhé. Tabule z milované školy, do které už žádné děti nechodí.

Jednoho pošmourného dne loňského listopadu se shromáždili místní k slavnostnímu otevření. „Když seniorka v zeleném kimonu zpívala lidové melodie a její dojetím rozrušený a emocemi zmítaný hlas nedokázal udržet rytmus, hosté – tokijští architekti a designéři, kteří stvořili exteriér i interiér –, si nenuceně pochutnávali na rýžových kuličkách naplněných kaštany,“ líčil týdeník The Economist.

Bukolické Iitate celá staletí proslulo skvělým hovězím a sušenými ředkvičkami. V roce 2010 se probilo do klubu s názvem Nejkrásnější vesnice Japonska. Asi 35 kilometrů jihovýchodně pod pohořím Abukuma se rozkládá atomová elektrárna Fukušima spuštěná v roce 1971.

Jedenáctého březnového dne roku 2011 až patnáctimetrová vlna tsunami vyřadila z provozu chladicí systémy včetně záložních generátorů, následné exploze vyhodily všechny tři reaktory do vzduchu. Japonské úřady potvrdily, že do ovzduší proniklo přibližně 15 tisíc terabecquerelů radioaktivního cesia 137, zhruba jedna šestina toho, co uniklo z Černobylu v roce 1986.

Když Keniči Hasegawa (67) přehlíží ze své farmy okolí, zmocňuje se ho osamělost a pachuť. Řada chátrajících statků zeje prázdnotou, další byly strženy, protože lidé se nevrátili. Také rodinná soudržnost, která panovala na jeho usedlosti, vzala za své. „Syn, dědic, se přestěhoval na předměstí nejbližšího velkoměsta – Fukušimy. Padesát dojnic jsem musel porazit. Mléko z Fukušimy nikdo nechtěl,“ dodává v týdeníku Der Spiegel.

Iitate obklopují hory a údolí, kde se dříve rozkládaly pastviny a úhledná terasovitá políčka, kam až oko dohlédlo. Nikdy se tu nežilo bezpracně, avšak dnes to vskutku není procházka po zelené louce. Z kopců, kde Hasegawa sbíral bylinky a houby, radioaktivita nezmizela.

„Celé pole se chvělo jako vlny v oceánu,“ vybavuje si pátek 11. března 2011, kdy oral. Bál se, že s traktorem uvízne v některé ze spár v půdě. V panice se vrátil na statek. Po 3/11, jak Japonci nejničivější poválečné katastrofě říkají, se počet obyvatel Iitate smrskl na čtvrtinu.

Na políčkách se povalují černé plastové pytle, do nichž se ukládá ozářená půda a keře. Paradoxně právě TEPCO, provozovatel elektrárny, poskytuje prostřednictvím dceřiné firmy často poslední naději v původně uzavřené zóně. Koncern zůstal největším zaměstnavatelem, protože denně se čtyři tisíce lidí zabývají zajištěním trosek jaderné elektrárny.

V Iitate přežil jediný supermarket, lékařka ordinuje dvakrát týdně. Naopak buddhistická svatyně, kterou provozuje starosta Makjoto Sugioka (44), původním povoláním fyzik, zve každý den nejen k náboženskému přemítání. „Ráno co ráno sepnu ruce a modlím se,“ uzavírá Sugioka.