Článek
"Věděli jsme, co máme dělat, připravovali jsme se na to ve speciálních testech, také proto jsme reagovali velmi rychle, v méně než pěti minutách po oznámení. Přijížděly autobusy plné lidí, kteří byli zabaleni v krvi prosáklých přikrývkách, s krvavými obličeji... Dělám tuhle práci již tři roky, ale až dnes jsem viděl ty nejhorší případy."
Mohammed Rahman, dispečer Královské londýnské nemocnice
"Naskočil jsem do autobusu a poté si všiml, že jede špatným směrem. Seskočil jsem z něj. O několik sekund později se ozvala mohutná rána a jeho střecha byla téměř pryč. Cítím se jako znovuzrozený, měl jsem obrovské štěstí."
Richard Jones, Tavistock Square
"Stál jsem kousek od autobusu a uslyšel ohromnou ránu. Výbuch doslova odpáral vozidlu střechu. Kus z ní letělo vzduchem asi pět metrů ode mne jako list. Všude byl bílý kouř. Na moment jsem byl v šoku. Lidé panikařili a někteří naříkali. Trvalo však pouze asi půl minuty než všichni vylezli ven z autobusu. Bylo to děsivé."
Raj Mattoo, Tavistock Square
"Byla to ohromná rána, viděla jsem jasné světlo, pak se dovnitř začal valit kouř. Byl velice černý, někteří lidé byli vážně zraněni. Kolem visely zbytky těl. Trvalo mi dvacet minut dostat se ven z vlaku."
Caroline Chrobok, Aldgate Station
"Vlak vyjel ze stanice King's Gross. Během tří nebo čtyř minut se ozvala ohromná rána, zhasla světla, všude bylo plno kouře a létaly střepy. Všichni křičeli 'Proboha, nemůžeme dýchat!'. Cestující zasáhla panika, především v přední části vozu, která byla vedle vagónu, kde došlo k výbuchu. Tak jsme tam stáli asi půl hodiny. Pak přišli záchranáři a po kolejích nás vyvedli ven, odkud nás odvezly autobusy."
Fiona Trueman, cestující v londýnském metru
Titulní strany deníků
.: Klikněte pro větší obrázek
"Byli jsme uvězněni v zakouřeném tunelu plném prachu a šlehajících plamenů přes půl hodiny. Smiřoval jsem se s tím, že zemřu a modlil se, abych se raději udusil, než aby mě spálily plameny. Na to, jaký jsem měl strach, jsem byl ale pozoruhodně klidný. Nakonec se k nám dostali záchranáři a začali evakuovat lidi na povrch. U stanice metra vládl chaos, tak jsem se vydal směrem, kde pracuji. Najednou jsem uslyšel další obrovskou ránu. Došlo mi, že explodoval některý z autobusů."
Jo Herbert, cestující v londýnském metru
"Vystoupil jsem z vlaku a odcházel jsem ze stanice. Najednou se z tunelu ozvala ohromná rána, nevěděli jsme, jestli explodovalo něco v tunelu nebo ve vlaku. Všichni jsme ve stanici strnuli a netušili, co se děje. Pak jsme stanici opustili. Když jsem si všechno zpětně uvědomil, říkal jsem si, jak obrovské štěstí jsem měl."
Michael Searle, cestující v londýnském metru
"Míjeli jsme se v tunelu metra s jiným vlakem, když jeden z jeho vagónů explodoval. Prostor se v tu ránu zaplnil hustým dýmem, lidé začali panikařit. Viděl jsem roztrhanou ženu, lidé se jí snažili pomoci."
Carol Miller, cestující v londýnském metru
"Téměř všichni lidé v panice křičeli, všude bylo plno trosek. Snažili jsme se otevřít dveře od vagónu, abychom umožnili přístup vzduchu, ale nešlo to. Byly to nejstrašnější okamžiky mého života."
Lauren Shorter, cestující v londýnském metru
"Šel jsem po Tavistock Square a pamatuji si jen, že jsem najednou ležel na zemi. Vzduchem létaly střepy. Pak se na mě zřítili dva lidé, myslel jsem, že mě rozmáčknou. Pak jsme se běželi schovat do jedné z budov, ostraha na nás křičela, ať si pospíšíme."
nejmenovaný svědek z Tavistock Square
"Autobus se rozletěl na kusy. Zadní část byla totálně odpálená. Z trosek visela mrtvá těla a další mrtví leželi na silnici podél autobusu. Bylo to strašné."
Ayobami Bello
"Nemohu uvěřit, kolik lidí je mrtvých. Jsem šťastný, že jsem to přežil. Ne více než po dvaceti sekundách, kdy se vlak rozjel, jsem slyšel táhlou ránu. Ve stejný moment jsme pocítil náraz a silný závan větru. Vlak se zastavil, jeho světla zhasla. Vozidlo se neuvěřitelně rychle zaplnilo dusivým štiplavým kouřem. Dveře nešly otevřít, všichni se je snažili vylomit a dostat se z dosahu kouře. Někteří lidé panikařili, jiné se je snažili zoufale uklidnit."
Andy Dolan, stanice metra King Cross
"První věc, co mne napadla, byla: ´Můj bože, byla to bomba?´ Poslední, že jsem mrtvý."
Andy Herts, stanice metra King Cross
"Stála jsem uprostřed totálně zdevastované scény. Kolem byly stovky lidí s poraněnými hlavami, popáleninami, s pořezaným tělem. Lidé naříkali, že neslyší, jiní se snažili odnést zraněné pryč. Měli sežehnuté tváře, obočí, vlasy. Někteří dokonce neměli končetiny."
Anna Pacey, stanice metra King Cross
"Náhle se ozvala ohromná rána, spadl jsem na zem. Myslel jsem, že je po mně. Všichni kolem panikařili, ječeli a naříkali. Byli jsme v úplné tmě. Opravdu si nedokážu představit, jak jsem to mohl přežít."
Mary Burke, stanice metra King Cross
"Nemohu uvěřit, že to mohli udělat mojí malé holčičce. Probrala se k vědomí a bojovala, aby na mne mohla promluvit. Začala naříkat. Myslel jsem, že mi pukne srdce. Jak může někdo udělat něco takového?"
George Kolias, otec dívky, se kterou jel londýnským metrem
"Všude bylo plno krve. Na chodníku ležela žena, která byla roztržena vedví."
Sean McGinty, Tavistock Square
"Všude byly části lidských těl. Pomáhali jsme vyložit z autobusu muže, jenž měl úplně roztrhané končetiny. Nejméně pět lidí bylo znetvořeno k nepoznání."
Stephanie Riak Akuei, Tavistock Square