Článek
Název jeho nejslavnější knihy je zároveň mottem jeho života: Spravedlnost, nikoli pomsta. Zní to neuvěřitelně od člověka, který prošel dvanácti koncentračními tábory, ve kterých zahynuly desítky členů jeho rodiny.
Svůj odchod na odpočinek Wiesenthal zdůvodňuje jednoduše: ty, které chtěl dopadnout, z velké část dopadl. Ti další jsou prý už příliš staří na to, aby stanuli před soudem.
Hledač nacistů smutně vzpomíná zejména na hromadný útěk pohlavárů Třetí říše z Evropy. "Často jim v tom pomáhala i katolická církev," říká.
Mnoho z těch, po nichž Wiesenthal pátral proto spravedlnosti uniklo: "bílý anděl" z Osvětimi Josef Mengele, který pravděpodobně zemřel v roce 1979 v Brazílii, či Alois Brunner, který našel údajně azyl v Sýrii.
Prostest proti vepřínu v Letech
Lhostejné nebylo tomuto rodákovi z dnešní Ukrajiny žijícímu v Rakousku ani násilí na Romech. Ve veřejném prohlášení například požadoval odstranění velkovýkrmny prasat v Letech u Písku, která stojí na místě bývalého koncentračního tábora pro Romy.
Několikrát také zdůraznil, že "v dějinách lidstva není větších zločinců, než byla dvě monstra našeho století - Hitler a Stalin".
A proč se po válce věnoval pátrání po nacistech? Jednomu spoluvězni z Mauthausenu vyprávěl, že kdyby se v posmrtném životě sešel s šesti miliony umučených Židů, nerad by jim na otázku, co pro ně udělal odpověděl, že vydělával peníze nebo se jen tak povaloval po kavárnách.
Setkání s ženou: událost života
Nejkrásnějším a zároveň nejsmutnějším životním zážitkem pro Wiesenthala prý navždy zůstane shledání se svou ženou Cylou po válce.
Vzali se v roce 1936 a manželka měla naštěstí "árijský vzhled" a Wiesenthal zase kontakty na polský odboj. S falešným pasem po krátkém pobytu v lágru pracovala jako Polka v Německu.
První společný večer po válce si vzali dva listy papíru a oba na ně napsali, kdo ještě žije z jejich rodiny. Na konci večera to věděli: 89 příbuzných z obou rodin zahynulo. Řekli si, jestli mají zůstat jako rodina, potřebují dítě. Tak se jim narodila dcera Paulina.
Simon Wiesenthal
Narodil se 31.12. 1908 v haličské židovské rodině v městečku Bučač patřící Ukrajině.
Ve dvaceti letech přišel kvůli omezování Židů na polských univerzitách do Prahy studovat architekturu a Praha ho uchvátila.
Po čtyřech letech se vrátil do Lvova a po obsazení Ukrajiny Němci prošel 12 koncentračními tábory. Jednou se pokusil o útěk, málem byl popraven a pracoval také jako odklízeč mrtvol. Svobody se dočkal v až Mauthausenu.
Koncem roku 1946 založil první dokumentační středisko v Linci. Před spravedlnost pomohl postavit 1100 zločinců, včetně organizátora konečného řešení židovské otázky Adolfa Eichmanna, velitele Treblinky a Sobiboru Franze Stangla či sadistické dozorkyně, "kobyly" z Majdanku, Hermine Braunsteinerové.
Za tímto účelem založil také Židovské dokumentační centrum ve Vídni a Středisko Simona Wiesenthala v Los Angeles. Podílel se i na zatčení policisty Karla Silberbauera, který uvěznil židovskou dívku Anne Frankovou, později popravenou autorku slavného deníku.
Kulatiny však Cyla se svým mužem neoslaví; zemřela v polovině listopadu v pětadevadesáti letech.