Článek
Mélanie se narodila v roce 1921 ve Vídni do židovské dělnické rodiny a ve 30. letech se zapojila do činnosti protifašistické levicové mládeže. Po anexi Rakouska hitlerovským Německem ze země uprchla.
Poté, co Francie vstoupila do války, považovala francouzská vláda všechny Rakušany včetně uprchlíků za nepřátele. Úřady Mélanii deportovaly do sběrného tábora u města Pau na jihu země, ona však během cesty na jednom z nádraží z vlaku vyskočila.
V roce 1940, když byla Francie poražena a do Paříže a dalších měst vstoupily německé jednotky, se Mélanie přidala ke skupině levicových aktivistů. Ti psali a šířili letáky v německém jazyce, ve kterých vyzývali německé vojáky, aby zběhli.
„Vzdor je nezbytný“
Mélanie, která byla v odboji známa pod krycími jmény Anna a Nelly, byla zatčena v lednu 1942. „Špatně se mnou zacházeli, bili mě,“ vzpomínala později s ostychem na výslechy. Po 13 měsících věznění v Toulouse byla převezena do Marseille. V říjnu 1943 ji odbojáři s pomocí německého vojáka osvobodili z vězeňské nemocnice.
Po válce se provdala za protinacistického bojovníka Luciena Vollea. Společně se poté dlouhodobě podíleli na uchovávání odkazu odboje. „Vždy jsme se snažili vysvětlovat ne to, co jsme dělali, ale proč jsme to dělali,“ uvedla Mélanie. „Vzdor je nezbytný. Je lepší žít vzpřímen než na kolenou,“ dodala.
François-Xavier Bieuville, prefekt departementu Loire, dnes Mélanii označil za ikonickou postavu odboje a neúnavnou „zprostředkovatelku paměti“.
V roce 2024, když se v Paříži konaly letní olympijské hry, byla Mélanie jednou z nosiček olympijské pochodně. Podle svých slov chtěla být symbolem žen, „které bojovaly za to, aby se mohly sportu věnovat stejně jako muži“.
