Tenhle Zdechovský je pro mě užitečný idiot. Místopředseda slovenské národní rady se pustil do europoslanců

„Tenhle Zdechovský je pro mě užitečný idiot, zrovna tak Freund,“ prohlásil místopředseda národní rady. Zdechovského také označil za „džihádistu“.

„Máte tady dva europoslance, kteří se otevřeně hlásí k tomu, že oni jsou těmi autory těch textů rezoluce proti Slovensku,“ uvedl Gašpar, který odmítá, že by europoslancům v souvislosti se Slovenskem šlo o právní stát, nebo eurofondy. Podle Gašpara jde o to, že Slovensko zavedlo do ústavy jen dvě pohlaví.

Poznamenal, že se německý zákonodárce Freund v jednom z rozhovorů otevřeně přiznal, že „zasahuje do vnitrostátních záležitostí členských států“. Gašpar tvrdí, že stejně tak, jak předtím tento poslanec zasahoval vůči Polsku, nebo Maďarsku, tak chce prý dnes ovládnout Slovensko.

Z celé situace viní třetí sektor. Za údajnou kampaní proti Slovensku jsou prý neziskovky jako Via Iuris, Nadácia otvorenej spoločnosti nebo Nadácia Zastavme korupciu. Ty mají podle něj krmit „tyto lidi bojem proti Slovensku“.

Rezoluce Evropského parlamentu, na kterou Gašpar reaguje, se týká obav o stav právního státu na Slovensku po nástupu vlády Roberta Fica (Směr). Kritika z Bruselu i části europoslanců směřuje zejména na změny v trestním právu, rušení Úřadu speciální prokuratury a zásahy do fungování veřejnoprávních médií.

Mechanismus, o kterém se v souvislosti se Slovenskem hovoří, je takzvaná podmíněnost čerpání fondů dodržováním principů právního státu. Evropská komise může v případě systémových problémů navrhnout omezení financování, konečné rozhodnutí ale přijímají členské státy v Radě EU.

V souvislosti se slovenskými eurofondy se řeší celý balík opakujících se schémat, kvůli nimž patří země v unijních statistikách k rekordmanům v podvodných nesrovnalostech. Jde například o fiktivní či nadhodnocené projekty, které se na papíře tváří jako inovace nebo modernizace, ve skutečnosti se ale technologie buď vůbec nezavedou, nebo jsou hrubě předražené.

Časté jsou také mechanismy v zemědělství a rozvoji venkova, kde peníze určené na veřejně prospěšné investice končí v luxusních penzionech či areálech pro úzký okruh lidí. Kritici navíc mluví o klientelistickém přidělování fondů a o tom, že oslabené kontrolní orgány i justice zajišťují jen minimální postih – většina nesrovnalostí nikdy nedojde k soudu, a už vůbec ne k velkým politickým či podnikatelským hráčům.