Obchod s dětmi: Padesát miminek odnošených náhradními matkami na Ukrajině stále čeká na rodiče

Děti odnosily zahraničním párům Ukrajinky, které najala ukrajinská firma BioTexCom Centre For Human Reproduction, jež tuto službu nabízí. Část dětí skončila v hotelu Venezija. Majitel kliniky i hotelu Albert Točylovsky tehdy přiznal, že stovka dětí je určena pro rodiče ve 27 zemích včetně USA, Británie či Řecka, kde je náhradní mateřství povoleno.

Mnohé z dětí však stále leží ve dvou řadách postýlek v hotelu, který je prázdný, protože pandemie postihla i turistický ruch. Hranice jsou stále uzavřené a nervózní biologičtí rodiče se na ně dívají přes video nebo zaslali nahrávku svých hlasů, aby se děti utišily.

Ukrajinský ochránce práv dětí Mykola Kuleba uvedl, že ani reforma systému, který je porušením práv dětí, nestačí a že by se se mělo poskytování náhradního mateřství cizím párům zakázat.

V chudé zemi však mladé Ukrajinky z malých měst a vesnic stále čekají na šanci odnosit zahraniční dvojici dítě, i když to představuje zdravotní rizika a zatěžuje to psychiku. Pro 39letou Ljudmilu z Vinnyce, která žije sama se třemi dětmi a pracuje jako prodavačka, bylo slíbených 6000 eur (asi 160 tisíc korun) za odnošení dítěte šancí, jak splatit větší byt, aby se všichni nemuseli tlačit v jednopokojovém. Jedno dítě už odnosila, a přestože tehdy skončila na JIP kvůli zdravotním komplikacím, rozhodla se opět nabídnout svou dělohu, protože se jí nedostává peněz. Nyní však dostala jen část sumy, protože i tento obchod postihla pandemie.

Firma BioTexCom sice působí legálně, ale už čelila několika žalobám. Tetjana Šulžnyská ji žalovala, protože několik měsíců poté, co odnosila dítě, dostala rakovinu děložního čípku. Neprokázalo se však, že by to souviselo. Bývalý prokurátor Jurij Kovalčuk přiznal, že v letech 2018 až 2019 žalovaly nejméně tři ženy firmu, protože jim byla poté, co odnosily dítě, odebrána děloha.

Firma byla vyšetřována už v roce 2016 pro podezření z podvodu a z obchodu s lidmi, když jeden italský pár v roce 2011 zjistil, že odnošené dítě není jeho. Točylovsky to nepopíral, ale uvedl, že to bylo v době, kdy klinika sloužila jen rok, a dodal: „Nemyslete si, že jsme jediní, kdo dělá chyby. Jestliže někdo začne testovat DNA, bude tu hodně skandálů.“ Dodal taky, že nejméně tři páry odmítly převzít odnošené díte, protože se narodilo se zdravotními potížemi, což představuje velký problém. Bridget, která se narodila v roce 2016 americkému páru, je nyní v sirotčinci v Záporoží.

Točylovsky se také hájí, že zdravotní problémy náhradních matek mohou souviset s kvalitou ukrajinských porodnic. BioTexCom se stará jen o samotnou reprodukci, zbytek – tedy starost o těhotnou a porod – zařizují místní kliniky. Ludmilu chtěli poslat porodit do Polska, ale to nešlo, protože tam je náhradní mateřství zakázáno.

Zákaz náhradního mateřství by byl podle Točylovského absurdní, ale on je na něj i tak připraven – jeho klinika by se přeorientovala na darování embryí: „Budoucnost světa je v biotechnologiích, do nich jde většina peněz.“

Problém také je, že některé ženy se nechtějí vzdát dětí, které porodily, a skrývají se s nimi. Další se také starají o děti, které odnosily, ale jejich biologičtí rodiče je odmítli převzít.

Ovšem pro mnohé páry, jimž se nedaří dlouho otěhotnět, je možnost využití náhradní matky často jedinou šancí. Španěl Rafael Aires si hraje na Ukrajině se svou vytouženou dcerou Martou, protože přijel ještě před uzavřením hranic a už nemohl odjet. Těší se z toho, že se dočkal po osmi letech potomka.