Jestli lupiče z Drážďan zajímaly jen zlato a diamanty, klenoty už nikdy nikdo neuvidí

„Přerušením dodávky elektřiny do výstavních prostor a ochromením infrastruktury kolem nich snížili pachatelé svou identifikaci na minimum. Loupež byla dokonale naplánována a určitě do ní bylo zapojeno několik lidí, nejen ti dva, kteří vlezli do jednoho z výstavních sálů a vykradli vitríny,“ řekl Petermann.

Bývalý detektiv je přesvědčen, že šlo o loupež na objednávku a zloději měli informace o tom, jak funguje bezpečnostní systém v klenotnici. Věděli i to, že ochranka nemůže zasáhnout.

Petermann vidí paralely s krádeží zlaté mince z berlínského muzea z jara roku 2017. „Také tehdejší loupež byla naplánována do nejmenších detailů a byly ukradeny velmi cenné předměty,“ uvedl Petermann.

Nizozemský detektiv Arthur Brand, který se proslavil úspěchy při pátrání po řadě uměleckých děl, v rozhovoru pro server Spiegel řekl, že existují v podstatě dva typy zlodějů.

Prvním jsou ti, kteří si myslí, že budou mít kupce. „Ti ale nejsou. Kdo by koupil něco, co nemůže ukázat přátelům a co nejde dědit?“ uvedl Brand. Tito zloději pak hledají alternativní možnosti, jak přijít k penězům, snaží se například vydíráním získat vyplacenou pojistku.

Mnohem horší je podle Branda případ, kdy za krádeží stojí skuteční profesionálové, kteří drahé kovy přetaví a diamanty vytrhají a přebrousí. „Tito zločinci vědí, že většina uměleckých předmětů je jako celek neprodejná,“ řekl s tím, že jakmile se do úprav a tavby pustí, jsou šperky navždy ztracené.

Pokud v Drážďanech udeřili profesionálové s cílem lup rozebrat a přetavit, musí podle Branda jednat policie rychle, jinak exponáty už nikdy nikdo neuvidí.

Pořád prý ale existuje šance, že se časem objeví. Jako příklad zmínil detektiv zlatý prsten Oscara Wilda, který byl v roce 2002 ukraden z Oxfordu a o kterém se předpokládalo, že byl ještě téhož roku roztaven. „Já tomu ale nevěřil a prsten jsem našel,“ řekl Brand o svém letošním úspěchu.