Článek
Obvinění z plagiátorství vznesené vůči Ardayovi se týká jeho doktorské práce, kterou obhajoval na Liverpool John Moores University, uvádí BBC. V červenci je zveřejnil americký sociolog Nathan Cofnas, který do roku 2024 rovněž působil v Cambridgi. Podle něj software odhalující plagiáty v Ardayově práci našel pasáže okopírované slovo od slova a v některých případech i se stejnými chybami, které se nacházely v nepřiznaných zdrojích.
Většina veřejnosti ale nehleděla na obvinění samotná, nýbrž na to, kdo je vznesl a proti komu. Cofnas se prohlašuje za „rasového racionalistu“ a z Cambridge ho před dvěma roky vyhodili kvůli pseudovědeckému tvrzení, že ve skutečné meritokracii by černoši byli úspěšní jen ve sportu a zábavním průmyslu a ze všech ostatních prominentních sfér by vymizeli. Arday naopak od udělení profesury, které bylo široce medializované, čelil nesčetnému množství rasistických útoků.
Pravicový tisk se tak automaticky hned postavil na stranu Cofnase, zatímco britští progresivci prakticky instinktivně vyjadřovali podporu Ardayovi. Prestižní univerzita se postavila za svou mladou hvězdu a tvrzení vyhozeného zaměstnance známého šířením teorie o geneticky způsobené nižší inteligenci černochů označila za „kampaň s účelem podkopat jeho kredibilitu“. Jenže v následujících dnech začalo vycházet najevo, o čem všem Arday lhal.
Profesor, spisovatel, rekordman v běhu, zachránce žíznících
Co se Ardayovy akademické kariéry týče, univerzity v Glasgow a Ohiu popřely jeho tvrzení, že u nich působil jako hostující profesor. Univerzita Nelsona Mandely v Jihoafrické republice uznala, že tam působil, ale v nižším postavení, než tvrdil. Opakovaně také tvrdil, že mu vyšla kniha s názvem „Být mladý, černoch a muž: Výzva dominantního diskurzu“. Vydavatelství Palgrave Macmillan později uvedlo, že od něj přijalo návrh této knihy, ale nevydalo ji.
Jak se začala odhalení o Ardayových lžích hromadit, pozornost se upřela i k dalším detailům jeho života. Cofnas například upozornil na to, že měl Arday údajně uběhnout 30 maratonů za 35 dní, přičemž posledních asi deset z nich s vlasovou zlomeninou, a za šest dní prý na běžícím pásu údajně uběhl 966 kilometrů, což by se přibližovalo světovému rekordu. Arday posléze upřesnil, že to ve skutečnosti bylo za dvanáct dní. Za uběhanými maratony si ale stojí. Faktem je, že byl coby vášnivý běžec v roce 2012 před letní olympiádou v Londýně jedním z nositelů olympijské pochodně.
Nejvýrazněji však Arday narazil s tvrzením, že v Jižní Americe a Africe budoval odběrná místa vody s charitativní organizací WaterAid. Ta ale po vypuknutí skandálu uvedla, že dobrovolníky do zahraničí vůbec neposílá.
Co se jeho akademické práce týče, Arday přiznal, že v doktorské práci pochybil, ale stěžoval si také, že je vystavován nepřiměřené kritice, protože stejným způsobem pochybila řada akademiků. Rezignovat se prý rozhodl, protože chce celý skandál ukončit, ale později se chce ke své akademické práci vrátit. „Nemělo by to být chybně bráno jako přijetí narativů, které mě obklopují,“ řekl Arday.
Skandál pro univerzitu
Univerzita v Cambridgi mezitím ve středu formálně spustila vyšetřování Ardayovy akademické kvalifikace a čestných funkcí. To, že se za něj na začátku celé aféry jednoznačně postavila, už ale vzít zpět nemůže.
Abych byl upřímný, myslel jsem si, že mi prostě uvěříte.“
Mnoho komentátorů nyní navíc upozorňuje na to, že mediálnímu skandálu univerzita sama otevřela dveře. Jak komise udělující profesuru v roce 2023 vyhodnotila Ardayovu kvalifikaci a kvalifikace jeho kolegů, není známo. Veřejně však univerzita o jeho akademických kvalitách zas tolik nemluvila.
Britská média naopak obletěla zpráva, že se tehdy sedmatřicetiletý Arday stal nejmladším černošským profesorem v dějinách školy. Tu navíc doplnil dojemný příběh autistického syna ghanských imigrantů, který údajně do jedenácti let nemluvil a číst a psát se naučil až v osmnácti. Zda je Arday skutečně autista, nelze z důvodů lékařského tajemství prokazatelně ověřit. Potvrzeno je pouze, že trpí epilepsií.
Role oběti rasismu mu vyhovovala
Nehledě na to, zda jeho kvalifikace byly k udělení profesury dostatečné, nebo ne, univerzitě jednoznačně posloužil i jako maskot její diverzity. Univerzita v Cambridgi je navíc dlouhodobě kritizována za příjem statisticky abnormálně nízkého počtu černošských studentů a počet černošských akademiků, které zaměstnává, se pohybuje v jednociferných číslech.
Teoriím, že klíčovou roli ve výběru Ardaya sehrála jeho rasa, tak šla škola na ruku. Do karet tato situace ale hrála i samotnému Ardayovi, který se mohl stavět do role oběti. Ke skutečným rasistickým útokům, kterým čelil, si tak vymyslel řadu dalších a závažnějších. Tvrdil například, že ho po jeho jmenování někdo napadl, s nožem v ruce mu měl dvakrát vyhrožovat neznámý maskovaný muž a jeho rodičům domů prý někdo poslal prasečí hlavu.
Britská média jeho tvrzení v posledních týdnech prověřila a pro žádné z nich nenašla důkazy. Londýnská policie popřela, že by řešila zmíněný incident s prasečí hlavou, jak Arday tvrdil. Akademik na pravdivosti obvinění ale trvá. Jeho odpověď novinářům, kteří ho konfrontovali se svými závěry, mluví za vše. „Abych byl upřímný, myslel jsem si, že mi prostě uvěříte.“
