Článek
Poté, co byli Sergej a Julija Skripalová 4. března odpoledne nalezeni na lavičce v Salisbury, byl Bailey poslán se dvěma kolegy do Skripalova domu. I když na sobě měli všichni ochranné oděvy, seržant se po návratu domů přestal cítit dobře.
„Moje zorničky byly jako špendlíkové hlavičky, byl jsem docela zpocený a horký,“ řekl policista. Připisoval to stresu, ale když se necítil dobře ani v úterý, odvezli ho do nemocnice.
„Bylo to hrozné, byl jsem zmatený, nevěděl jsem, co se děje. Byl jsem opravdu vystrašený,“ vypověděl. Lékaři mu okamžitě nasadili léky, aby dostaly jed z těla, jenomže ještě nevěděli, s jakou látkou přišli otrávení do styku. To se mezitím snažili co nejrychleji odhalit experti z vojenské laboratoře v Porton Downu.
Když zjistili, že jde o novičok, byli v šoku. Vedoucí týmu vědců profesor „Tim“, jehož pravé jméno nebylo zveřejněno, uvedl: „Novičok je jednou z nejnebezpečnějších látek. Je docela výjimečný ve své schopnosti otrávit lidi i v malých koncentracích.“
Policista Nick Bailey při vyznamenávání
Policistovo tělo bylo vystaveno nebezpečnému jedu, a navíc ještě stresu: „Celou dobu jsem byl při vědomí. Dostal jsem mnoho injekcí. Naráz jsem měl v paži pět nebo šest infuzí. Fyzicky jsem byl ochromený.“
Seržant dosud neví, jak se jed nastříkaný na kliku dostal přes ochranné rukavice: „Možná jsem si v domě upravoval masku a ochranné brýle.“
I když se seržanta lékařům podařilo zachránit, přetrvávají psychické následky, přiznal Bailey: „Po fyzické stránce jsem se otřepal dobře.“ Poděkoval za to nemocnici, ale psychické rány jsou „jsou něco jiného“. „Vypořádat se s tím zabere větší čas, kvůli všemu, co se nám stalo. Nejenže jsme ztratili dům, přišli jsme o veškerý majetek. Všechno, co patřilo dětem, jsme ztratili. Přišli jsme o auta, o všechno.“
Za to, že vše zvládl, vděčí příbuzným: „Děkuji své rodině. A své ženě, jež byla jako skála, která držela všechno pohromadě.”
