Článek
V Gruzii loni 28. listopadu propukly velké demonstrace poté, co se vláda rozhodla přerušit přístupová jednání s Evropskou unií. Policie proti protestujícím nasadila řadu prostředků jako vodní děla, slzný plyn CS a pepřové spreje. Demonstrace pokračují už rok.
Někteří demonstranti poté, co byli loni zasaženi vodou z vodního děla, si stěžovali na to, že je potřísněná kůže pálila, jako by hořela.
Jedním z těch, které zasáhla dávka z vodního děla, byl pediatr Konstantine Čachunašvili, který chodil na demonstrace před parlamentem v Tbilisi od prvních dní. Kůže ho poté pálila několik dní. Nepomohlo ani mytí. „Když jste se to pokusili smýt, bylo to horší,“ vylíčil.
Protože mu to připadalo podezřelé, obrátil se prostřednictvím sociálních sítí na další účastníky demonstrace, jestli někdo ze zasažených vodou měl podobné potíže.
Kontaktovalo ho skoro 350 lidí a skoro polovina z nich uvedla, že jeden nebo více vedlejších efektů přetrvávalo více než měsíc. Mezi dlouhodobými potížemi byly bolesti hlavy, únava, kašel, dušnost a zvracení.
Šedesát devět z nich pak Čachunašvili vyšetřil a zjistil u nich „výrazně vyšší počet abnormalit“ na EKG. Jeho studie prošla oponenturou a byla přijata ke zveřejnění v mezinárodním odborném časopisu Toxicology Reports.
Čachunašviliho studie podpořila dřívější závěr gruzínských novinářů, lékařů a organizací zaměřených na ochranu lidských práv, které se domnívají, že ve vodním děle musela být rozpuštěná nějaká jedovatá látka. Obrátili se na vládu, aby uvedla, co bylo při zásazích proti demonstrantům použito, ale ministerstvo jejich žádost zamítlo.
Gruzínská pořádková policie testovala dráždivé látky
BBC se spojila s několika lidmi spojenými v minulosti s gruzínskou jednotkou pořádkové policie nesoucí název Oddělení pro zvláštní úkoly. Byl mezi nimi i bývalý šéf odboru zbraní jednotky Laša Šergalašvili, který mezitím emigroval. Domnívá se, že šlo o stejnou látku, kterou měli za úkol otestovat v roce 2009 ve vodním děle.
Když stál poblíž místa, kam byla látka nastříkána, měl potíže s dýcháním. Patnáct až dvacet lidí, kteří se s ním tehdy na testech podíleli, uvedlo, že se nedala snadno smýt.
„Všimli jsme si, že účinek neodeznívá jako u (běžného) slzného plynu. Dokonce i poté, co jsme si omyli obličeje vodou a následně roztokem jedlé sody, který byl připraven předem, jsem nemohl snadno dýchat,“ řekl Šergalašvili.