Článek
Zpráva uvádí, že v období před začátkem války proti íránskému režimu 28. února byl izraelský premiér Benjamin Netanjahu mnohem více v kontaktu s Donaldem Trumpem a vedl jednání v krizovém centru ve Washingtonu. Jen o několik týdnů později však vedení Izraele přestalo dostávat informace o jednáních mezi USA a Íránem.
Zdroje deníku tvrdí, že Izrael byl Trumpovou administrativou „odsunut na vedlejší kolej“. „Odsunutí z pilotní kabiny do ekonomické třídy může mít pro Izrael potenciálně významné důsledky,“ píše deník NYT. Izraelští představitelé hovořili s deníkem anonymně kvůli citlivé povaze této záležitosti.
Netanjahu se dlouhodobě prezentoval izraelským voličům jako člověk, který má mimořádnou schopnost získat a udržet Trumpovu podporu. V televizním projevu na začátku války se vykresloval jako prezidentův rovnocenný partner a ujišťoval Izraelce, že s Trumpem mluví „téměř každý den“, vyměňují si nápady a rady a „rozhodují společně“.
Mnozí lidé z Trumpova nejužšího okruhu však myšlenku změny režimu od začátku považovali za absurdní, píše NYT. Priority zemí se začaly rozcházet poté, co Írán uzavřel Hormuzský průliv, což vyhnalo ceny ropy prudce vzhůru a přimělo Trumpa souhlasit s příměřím.
Trump během války několikrát změnil postoj k izraelským útokům na Írán, nejprve tvrdil, že o nich nevěděl, poté Izrael kritizoval a nakonec připustil, že o plánovaných operacích s Netanjahuem mluvil, i když je nechtěl schválit. Současně tlačil Izrael k omezení bojů proti Hizballáhu.
Válka Izraeli nepřinesla hlavní cíle, které si stanovil. Nepodařilo se svrhnout íránský režim ani zničit íránský jaderný a raketový program. Místo rozhodujícího oslabení Íránu nyní navíc hrozí, že Spojené státy uzavřou s Teheránem novou dohodu podobnou jaderné dohodě z roku 2015, proti které Benjamin Netanjahu dlouhodobě vystupoval. Pro Izrael tak může být výsledkem konfliktu spíše politické oslabení než strategické vítězství, píše deník.
Izrael má také další obavy z možné dohody mezi USA a Íránem, například z případného zrušení ekonomických sankcí proti Teheránu. To by mohlo Íránu poskytnout ekonomickou záchranu a přinést miliardy dolarů, které by mohl využít k novému vyzbrojování a podpoře svých spojeneckých milicí, například Hizballáhu.
