Článek
Klíčovou roli hrají nyní v Íránu Islámské revoluční gardy a jejich velitel generálmajor Ahmad Vahídí. Potvrdil to už pohřeb ajatolláha Alího Chameneího, kdy v prvních řadách byli příslušníci gard a ne civilisté.
Tato nejvlivnější skupina je ochotná jednat se Spojenými státy, ale odmítá konec války bez toho, aby Írán měl plnou kontrolu nad Hormuzským průlivem, za jehož proplutí by mohl vybírat nějaký druh mýta.
Vahídího skupina umožnila na konci června podepsat s USA vágní Memorandum o porozumění. Přineslo klid zbraní, přičemž se během dvou měsíců měly vyřešit klíčové problémy, aby se mohla podepsat mírová dohoda.
Když se ukázalo, že USA nedovolí Teheránu kontrolovat Hormuzský průliv, začal Írán útočit na lodě. Vedlo to k dvoutýdennímu vzájemnému ostřelování. Írán zaútočil na civilní loď. USA odpověděly nálety na íránské území a Teherán vypálil rakety na americké základny na Blízkém východě. Na to USA zareagovaly dalšími nálety a Írán vypálil další rakety…
Průliv nesmí rozdělovat
Úterní úvodník agentury Tasnim, která je spojená s revolučními gardami, konstatuje, že Hormuzský průliv je nyní ve středu pozornosti a nemůže se v něm ustoupit. Agenturou oslovený expert na mezinárodní vztahy Elham Sattari řekl: „Hormuzský průliv není něco, co lze snadno nahradit.“
Za nepřijatelné považuje nejen volný pohyb nepřátelských lodí se zbraněmi, ale i tankerů s ropou z jiných zemí než z Íránu. S tím přitom Teherán v minulosti problém neměl, až nyní chce rozhodovat, kdo může úžinou proplout a kdo ne. „Pokud Írán v minulosti nemonopolizoval průliv, tak nyní se nevzdá svých zájmů, když obětoval za průliv životy lidí a nepřítele jasně porazil,“ dodal Sattari.
Přiznal i rozpor ohledně průlivu, když varoval, že by téma průlivu nemělo rozdělovat společnost, což podle něj chce nepřítel. Je to právě jeho výzva k jednotě, která ukazuje na skutečnost, že společnost je rozdělená.
Zastánci kompromisů
Na Vahídiho skupinu tlačí lidé podporující jednání a kompromisy, kterou reprezentují prezident Masúd Pezeškján, jenž v červnu dokonce dokázal přesvědčit nejvyššího duchovního vůdce Modžtabu Chamaneího, aby souhlasil s podpisem Memoranda o porozumění, dále předseda parlamentu Bagher Ghalibáf a ministr zahraničí Abbás Arakčí, uvedl v analýze list The New York Post.
Tito lidé chtějí předejít eskalaci bojů, které by mohly vést k další velké regionální válce. Jejich pozice ale podle zdroje listu slábne. „Mohou podepisovat, ale nemohou zabránit revolučním gardám v jednání a parlamentu, aby přijímal zákony. Mezi poslanci mají (gardy) většinu… Zastánci tvrdé linie nepotřebují zvítězit v interní bitvě argumentů, ale nastolí novou situaci a parlament ji schválí,“ konstatuje list.
Klíčový je podle ředitele íránského programu Nadace pro obranu demokracie Benhama Bena Taleblua rozdíl mezi tím, co politici říkají o diplomacii, a tím, jak bezpečnostní složky rozhodují na bojišti: „Politici včetně ministra zahraničí mluví o dialogu. Ale ti, co řídí Írán, ti, kteří drží prst na spoušti, kteří dělají ta nejdůležitější rozhodnutí, dále jednají tak, jako by jen eskalace měla zajistit jejich přežití.“
O slábnoucí pozici politiků ochotných ke kompromisu svědčí, že některé jejich projevy, které se dříve přenášely živě, jsou v současnosti vysílány se zpožděním a sestříhané. „U rozdělení je třeba se dívat na to, na kom a na čem záleží,“ dodal Taleblu.
Ekonomické potíže země
Úplně rozhodnuto však není ani nyní kvůli ekonomickým problémům země, které připomíná i agentura Tasnim. Už v půlce července tomuto médiu člověk spojený s Ghalibáfem, jenž je současně hlavním vyjednavačem, řekl, že by se Írán měl vyhnout tomu, aby vynakládal na kontrolu průlivu tolik prostředků a sil, že by to mohlo ohrozit stabilitu režimu nebo zachování jeho jaderných schopností.
Pezeškján už v červnu označoval ekonomickou situaci Íránu pod sankcemi a s válkou poničenou infrastrukturou za dlouhodobě neudržitelnou. V červenci dala najevo nespokojenost asi stočlenná skupina Íránců z Isfahánu, kteří veřejně protestovali proti popravě tří lidí v souvislosti s protesty z přelomu roku vyvolanými ekonomickou krizí.
Průliv je past pro Američany. Pro Íránce ale taky
Jeden ze členů parlamentního výboru pro národní bezpečnost a zahraniční politiku íránského parlamentu během parlamentní debaty 23. července vyzval zastánce tvrdé linie k uvolnění politiky týkající se průlivu, uvedl web Asriran. Varoval, aby kvůli průlivu Írán neupadl do podobné pasti jako Donald Trump a nesoustředil se jen na něj.
Upozornil, že nejde o film, kde režisér nutí opakovat herce stejnou scénu, dokud není spokojen, ale je potřeba projevit pružnost a mít plán B.
Zmiňuje, že zbraně umožnily Íránu blokovat průliv a že země má stále svůj jaderný materiál a balistické rakety, které USA tak znepokojovaly, že kvůli nim zaútočily.
I když tato skupina nesouhlasí se skupinou okolo Vahídího ohledně použitých prostředků, cíl je stejný - kontrolovat průliv. To ostatně řekl i člen parlamentního výboru, podle něhož je průliv íránský, i kdyby se jím proplouvalo bez poplatků.
Radikálové odmítají jednat
Je tu ale ještě třetí skupina, byť menší. Tvoří ji radikálové z fronty Pajdari, která odmítá jakákoli jednání.
Svůj vliv však má, protože její člen Saíd Džalili zastupuje Modžtabu Chameneího v Nejvyšší národní bezpečnostní radě. Vyzývá k návratu k nekompromisnímu postoji vůči USA z dob íránské islámské revoluce na konci sedmdesátých let.
