Článek
Listopadové volby, tzv. midterms, mohou připravit Donalda Trumpa o republikánskou většinu v Kongresu. Demokraté by tím získali možnost blokovat jeho legislativní plány, vyšetřovat administrativu a ovlivňovat federální rozpočet. Ani ovládnutí obou komor by však neznamenalo, že prezident přijde o své výkonné pravomoci.
Co když Trump ztratí obě komory Kongresu?
Pokud demokraté ovládnou Sněmovnu reprezentantů i Senát, získají kontrolu nad přijímáním zákonů, parlamentními výbory a projednáváním federálního rozpočtu. Budou moci blokovat republikánské zákony, zahajovat vyšetřování administrativy a vyvíjet tlak na prezidenta prostřednictvím financování vlády, armády nebo zahraniční pomoci.
Demokratický Senát by navíc mohl odmítat Trumpovy nominace federálních soudců, ministrů či velvyslanců. Prezidentovi by ale nadále zůstala značná volnost například v zahraniční politice a při vydávání exekutivních nařízení.
Prezidentské veto: Kolik republikánů by muselo přeběhnout?
Trump může vetovat zákon schválený oběma komorami Kongresu a zabránit tak jeho vstupu v platnost. K přehlasování prezidentského veta je zapotřebí dvoutřetinová většina hlasujících v obou komorách.
Při účasti všech zákonodárců to znamená nejméně 290 hlasů ve 435členné Sněmovně reprezentantů a 67 hlasů ve 100členném Senátu.
Pokud by demokraté získali jen nejtěsnější většinu, tedy 218 křesel ve Sněmovně a 51 v Senátu, muselo by se k nim při jednotném hlasování připojit nejméně 72 republikánských kongresmanů a 16 republikánských senátorů.
Ani ovládnutí obou komor proto demokratům nezaručuje, že dokážou prosadit zákony proti Trumpově vůli. Další překážkou je senátní pravidlo filibuster, kvůli němuž je k ukončení obstrukcí u většiny běžných zákonů zapotřebí 60 hlasů.
Jak často prezidenti přišli o obě komory a co následovalo?
Od konce druhé světové války se čtyřikrát stalo, že prezidentova strana během jediných průběžných voleb ztratila většinu v obou komorách Kongresu.
- 1946 – Harry Truman: Republikáni získali obě komory a začali blokovat části prezidentova programu. V roce 1947 například přehlasovali jeho veto zákona Taft–Hartley, který omezil pravomoci odborů.
- 1954 – Dwight Eisenhower: Demokraté ovládli obě komory, ale prezident s nimi dokázal spolupracovat. V roce 1956 tak prošel například rozsáhlý program výstavby mezistátních dálnic.
- 1994 – Bill Clinton: Republikánské vítězství vedlo k ostrým rozpočtovým střetům a dvěma přerušením financování federální vlády na přelomu let 1995 a 1996. V roce 1998 republikánská Sněmovna schválila Clintonův impeachment, Senát ho ale následně osvobodil.
- 2006 – George W. Bush: Demokraté získali obě komory a snažili se omezit americké angažmá v Iráku. V roce 2007 schválili zákon stanovující termíny pro stahování vojáků, Bush jej však vetoval a Kongres nedokázal veto přehlasovat.
Hrozí Trumpovi třetí impeachment?
Demokratická většina ve Sněmovně by mohla zahájit další impeachment, tedy ústavní obžalobu prezidenta. K jejímu schválení stačí prostá většina hlasujících poslanců. Samotný impeachment však neznamená odvolání z funkce.
O vině prezidenta následně rozhoduje Senát, kde je k jeho odsouzení nutná dvoutřetinová většina přítomných senátorů, tedy 67 hlasů při plné účasti. Pokud by demokraté měli například 51 křesel, potřebovali by podporu dalších 16 republikánů. V případě odsouzení by Trumpa ve funkci nahradil viceprezident J. D. Vance.
Trump už impeachmentu čelil dvakrát, v letech 2019 a 2021. V obou případech jej Senát osvobodil. Případný třetí pokus by proto odvolání nezaručil.
Co když Trump ztratí jen Sněmovnu reprezentantů?
Demokraté by získali vedení sněmovních výborů, právo předvolávat svědky a vyžadovat dokumenty. Mohli by také blokovat republikánské zákony a podmiňovat schválení rozpočtu politickými ústupky. Senát pod kontrolou republikánů by však nadále mohl potvrzovat Trumpovy nominanty.
Příkladem je sám Trump v roce 2018. Demokraté tehdy získali Sněmovnu, zatímco republikáni udrželi Senát. Následovala rozsáhlá vyšetřování prezidentovy administrativy a v prosinci 2019 také první Trumpův impeachment. Republikánský Senát jej ale v únoru 2020 osvobodil.
Podobný vývoj zažil Barack Obama po volbách v roce 2010. Republikáni převzali Sněmovnu a následovaly mimo jiné ostré spory o dluhový strop a federální rozpočet.
Co když Trump ztratí jen Senát?
Ztráta Senátu by prezidentovi zkomplikovala především personální politiku. Demokraté by mohli odmítat jeho kandidáty na federální soudce, členy vlády nebo velvyslance. Získali by také kontrolu nad senátními výbory a možnost blokovat zákony schválené republikánskou Sněmovnou.
Příkladem je Barack Obama po volbách v roce 2014. Republikáni tehdy získali Senát, zatímco Sněmovnu ovládali už dříve. V roce 2016 odmítli projednat Obamovu nominaci Merricka Garlanda do Nejvyššího soudu. Uvolněné místo tak nakonec obsadil až kandidát jeho nástupce, Donalda Trumpa.
Podobně po ztrátě republikánské většiny v Senátu v roce 1986 narazil prezident Ronald Reagan. Demokratický Senát v následujícím roce odmítl jeho kandidáta do Nejvyššího soudu Roberta Borka.
Zatímco ovládnutí Sněmovny dává opozici především možnost vyšetřovat prezidenta a kontrolovat rozpočet, zisk Senátu jí umožňuje ovlivňovat personální podobu federálních institucí, a tím potenciálně i americkou politiku na řadu dalších let.
Můžou volby přinést změnu americké politiky?
Případné vítězství demokratů by mohlo výrazně ovlivnit především domácí politiku. Demokraté by mohli blokovat nové republikánské zákony, vyjednávat ústupky při schvalování rozpočtu nebo vyšetřovat kroky administrativy. Prosazení vlastních reforem by však bylo obtížnější, protože Trumpovi zůstane právo veta a možnost vládnout prostřednictvím exekutivních nařízení.
Trumpovu zahraniční politiku nedokázal zásadně změnit ani současný Kongres, v němž existuje podpora Ukrajiny napříč stranami. Podle analýz Politico a Chatham House ani ovládnutí obou komor nezaručí návrat k rozsáhlé vojenské pomoci Ukrajině z éry Joea Bidena. Demokraté by mohli usilovat o rychlejší dodávky zbraní, financování ukrajinské obrany či zpřísnění protiruských sankcí. Trump by však mohl některé zákony vetovat nebo využívat své výkonné pravomoci k jejich oslabování.
Významnou roli by proto mohla sehrát ochota republikánů spolupracovat s demokraty. Část republikánských zákonodárců již Trumpovo zmírňování sankcí proti Rusku kritizuje. Podle Reuters někteří dokonce hrozí vyšetřováním a rozpočtovými postihy za omezení zpravodajské podpory Ukrajině. Ani společný postup obou stran však nezaručuje změnu prezidentových rozhodnutí. Trumpovi totiž i po případné porážce republikánů zůstane značná volnost v zahraniční politice.
