Článek
Díky spolupráci chovných rezervací se daří rozmnožit vzácné kopytníky, kteří ve volné přírodě vyhynuli. „Zubry evropské člověk na počátku 20. století zcela vyhubil ve volné přírodě, přežili jen v zajetí. Od 50. let minulého století je ochránci znovu vracejí do přírody,“ potvrdil Novinkám ředitel společnosti Česká krajina Dalibor Dostál.
Tato organizace založila u Milovic na Nymbursku přírodní rezervaci, kde žijí zubři, divocí koně a zpětně vyšlechtění pratuři. Aby se stáda jednotlivých zvířat dobře rozvíjela, je potřeba geneticky pestrý materiál. Proto si rezervace po celé Evropě zvířata mezi sebou vyměňují.
Z Milovic cestovaly do Španělska tři samice, další odjela ze Zooparku Chomutov, který ji pro tento účel společnosti Česká krajina daroval, zbývající dvě zvířata ochránci přírody přemístili z jihu Čech. Všechna zvířata jsou ve věku dva nebo tři roky.
„Když v roce 2015 přijela do milovické rezervace skupina sedmi zubrů (tehdy se jednalo o dovoz z Polska – pozn. red.), šlo o největší dovoz těchto vzácných zvířat do České republiky. Jsme rádi, že po necelých jedenácti letech můžeme téměř stejně velkou skupinu těchto vzácných zvířat poskytnout španělské rezervaci a přispět tím ke zvýšení ochrany zubrů,“ doplnil Dostál.
Zubry decimuje i válka
Nejedná se o první vývoz zubrů z milovické rezervace do zahraničí. Zdejší přírůstky už obývají rezervaci v Azurových horách ve Francii nebo v Nizozemsku. Ochranářská společnost Česká krajina vloni také podepsala smlouvu, na jejímž základě se bude podílet na obnově populace zubrů zdecimované válkou na Ukrajině.
Část stáda zubrů v Milovicích, odkud jely tři samice do Španělska.
Společnost Česká krajina podle Dostála zastupuje Českou republiku v mezinárodních organizacích pro ochranu zubra evropského a spolu s Biologickým centrem Akademie věd ČR provádí sčítání zubrů pro mezinárodní plemennou knihu.
„Když se podaří přesun hned šesti jedinců ze tří různých nespřízněných chovů, je to pro tamní populaci opravdový přelom,“ zmínil Miloslav Jirků z Biologického centra AV ČR, podle něhož srovnatelný transfer z Česka dosud nikdy neproběhl. „Milovické stádo je v rámci Česka nejen největší, ale také geneticky nejvariabilnější,“ zdůraznil Jirků.
Zdejší populace byla doplňována o zvířata z jiných evropských zemí i českých zoologických zahrad.
Dva dny na cestě
K rozšíření španělského stáda musely české samice absolvovat náročnou cestu. Na trase dlouhé přes 2100 kilometrů strávila zvířata zhruba 40 hodin.
Přesun velké skupiny zubrů je podle Miloslava Jirků důležitý i kvůli rizikům pro populace ohrožených druhů.
„Zvyšují šance, že s případnými lokálními ztrátami vlivem nenadálých událostí jako živelní pohromy, infekční onemocnění či klimatické extrémy nezmizí i místní genofond, který je pro každou populaci či stádo unikátní,“ vysvětlil.
