Článek
Opavští fyzici se teď zařadili mezi vědce, kteří na Halzenův výzkum kosmických neutrin navazují, a to spoluprací s mezinárodním týmem, který hledá zdroje neutrin v okolí černých děr. Jmenovitě jde o fyziky Radima Pánise, Zdeňka Stuchlíka a Armana Tursunova.
„Opavský tým se zaměřuje především na analýzu gravitačního čočkování, teoretické modelování čočkových systémů a pokročilé metody nelineární analýzy astronomických dat. Významnou roli přitom hrají vlastní výpočetní postupy a programy vyvinuté na opavském fyzikálním ústavu,“ uvedl za univerzitu Petr Horálek.
Dodal, že letošní Nobelova cena připomíná, jak zásadně mohou nové metody pozorování změnit naše chápání vesmíru. „IceCube umožnila astronomům zachytit částice, které přinášejí informace z nejenergetičtějších procesů v kosmu. Výzkum v Opavě pomáhá hledat odpovědi na otázku, odkud tyto částice přicházejí a jakou roli při jejich pozorování hraje gravitace,“ vysvětlil Horálek.
Vědci se domnívají, že možná právě spojení neutrinové astronomie, radioastronomie a Einsteinovy teorie relativity přinese další významný krok k pochopení vesmírných urychlovačů částic.
Tajemná neutrina
Nejnovější práce vědců z Fyzikálního ústavu v Opavě navíc naznačují velké překvapení: gravitační čočkování může pomáhat vysvětlit, proč některá vzdálená kosmická neutrina vůbec dokážeme zachytit.
„Neutrina jsou mimořádně lehké, elektricky neutrální částice, které téměř nereagují s okolní hmotou. Každou sekundu procházejí naším tělem biliony neutrin, aniž bychom si toho všimli. Právě tato vlastnost jim umožňuje cestovat vesmírem na obrovské vzdálenosti a přinášet informace z prostředí, odkud se běžné elektromagnetické záření nemusí dostat,“ vysvětlil Horálek.
Objevil je právě Francis Halzen v roce 2013, a to v rámci svého projektu IceCube. Tím se otevřelo zcela nové okno do vesmíru. Podle vědců nyní významnou otázkou zůstává, kde přesně tyto částice vznikají a jaké fyzikální mechanismy jim dodávají tak obrovskou energii. Mohla by to být například galaktická jádra, v jejichž centrech se nacházejí černé díry.
„IceCube již přinesla důležité důkazy spojující některá aktivní galaktická jádra s emisí neutrin. Určit jejich původ však není jednoduché. Samotná detekce neutrina totiž obvykle nestačí k jednoznačné identifikaci konkrétního zdroje ani mechanismu jeho vzniku. A právě zde vstupuje do hry radioastronomie a také výzkum galaktických jader prováděný v Opavě,“ upozornil Horálek.
Gravitační čočka může zakřivovat dráhy světla i vysokoenergetických neutrin. Při vhodném uspořádání může zvýšit tok neutrin dopadajících na Zemi, a tím i pravděpodobnost jejich detekce.
