Článek
Cenná kamenná schránka, tzv. tumba, je běžně součástí kaple sv. Klimenta, umístěné hned za vchodem do baziliky sv. Petra a Pavla.
„S tumbou se zde hýbalo někdy v 80. letech 20. století a od té doby byla usazená na svém místě a nikdo s ní nepohnul až do jara letošního roku, kdy putovala do Národního muzea na výstavu Přemyslovců,“ říká děkan Královské kolegiální kapituly na Vyšehradě Michal Němeček.
„To dodalo předmětu výjimečnost a taky to byly trochu nervy při jeho stěhování do muzea a zase zpátky,“ přiznává Lucie Kodišová, kurátorka sbírky starších českých dějin v Národním muzeu. Rozměry, váhou i významem podle ní patřila k největším exponátům výstavy, kterou vidělo přes půl milionu návštěvníků.
S návratem artefaktu pomocí jeřábu a lešení postaveného přímo v kapli si odborná firma poradila za jedno dopoledne. Nově je kamenná rakev na ostatky posazená na vyšších podstavcích, aby si ji návštěvníci mohli lépe prohlédnout.
Žádné ostatky však neuchovává, jisté není ani to, pro koho konkrétně byla na konci 11. či počátku 12. století vyrobena.
Královský sarkofág, nebo schránka pro královnu?
Někteří historici a archeologové soudí, že mohlo jít o původní sarkofág prvního českého krále a zakladatele vyšehradské kapituly Vratislava II. Zemřel v roce 1092 na zranění po pádu z koně, jeho hrob se dosud nepodařilo najít.
„Kdybychom si prohlédli výzdobu tumby, tak můžeme vidět, že ze tří stran je zdobená krásným řeckým křížem a z jedné strany ne. Je tak pravděpodobné, že byla určena k tomu, aby stála u některé stěny, tím pádem zřejmě nebyla pro krále, ale pro někoho buď z potomků, nebo pro královnu,“ uvádí Němeček další možnosti.
„V letošním roce jsme si připomínali 900 let od smrti královny Svatavy, manželky krále Vratislava, možná byla pro ni. Možná také pro králova syna Soběslava I., který Vyšehrad zvelebil a sám sobě tumbu určil,“ soudí děkan.
Identita původního nebožtíka tak zůstává jednou z řady vyšehradských záhad.
Nejčastěji je však schránka nazývána po sv. Longinovi, jehož ostatky se z Říma na Vyšehrad dostaly na počátku 15. století. Longin byl podle křesťanské tradice římský voják, který kopím probodl bok ukřižovaného Ježíše Krista.
„Když v roce 1420 vstoupili husité na Vyšehrad, tak je popisováno, že svrhli tumbu i s ostatky do Vltavy. Váží 1,5 tuny, tak nevím, jestli to tak přesně bylo,“ směje se Němeček. „Nicméně to znamenalo, že jsme o ostatky přišli,“ dodává. Nedochovalo se ani víko sarkofágu, snad skončilo na dně řeky spolu s relikvií.
Řemeslná práce i praktické prvky
Kamenný předmět v sobě spojuje mistrovskou řemeslnou práci a promyšlenou vnitřní architekturu, která reflektuje středověké pohřební zvyklosti.
Ve vnitřním prostoru je vytesaná prohlubeň, jež anatomicky držela hlavu zemřelého v mírně vyvýšené poloze. Na dně jsou pak dva odtokové otvory sloužící k odvedení tělesných tekutin během přirozeného rozkladu těla.
„A kdybychom se dívali na zdobení tumby, vidíme, že tam je 14 obloučků ze všech stran, které mají určitým způsobem symbolizovat putování křížové cesty,“ dodává na závěr děkan.
