Článek
Přelomový objev s úbytkem rostlin v jejich přirozeném prostředí učinil tým 200 botaniků. Zkoumal zhruba 5500 míst ve 119 částech světa. V Česku bádali na Šumavě, v Krkonoších, v Podyjí, v Ralsku a v Novohradských horách, a to často ve velmi odlehlých oblastech.
Temná biodiverzita kosí koniklece i sasanky
„Až tak velký rozsah temné biodiverzity jsem nečekal. Teprve při srovnání stovek míst se ukázalo, že nejde o lokální problém, ale že rostliny nejsou tam, kde mají ideální podmínky k životu, ani na jiných kontinentech,“ řekl Novinkám Milan Chytrý z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, člen užšího vedení projektu.
Například v Krkonoších vymizely na některých místech sasanky narcisokvěté.
Příkladem je koniklec velkokvětý. Na brněnském Kamenném vrchu jich v předjaří rozkvétá 60 tisíc a je to taková krása, že tam za nimi míří davy turistů.
Koniklec kdysi hojně rostl v Podyjí na Znojemsku. Vyhledává stejné biotopy jako mochna písečná a kavyl sličný. Rostou společně, jenže na některých loukách Podyjí koniklece nejsou, i když jim tam v růstu nic nebrání. Krkonošskou obdobou je sasanka narcisokvětá. Takové příklady lze najít všude.
Zkoumané oblasti, index vlivu člověka a graf ukazující, jak procento rostlinných druhů zastoupených na zkoumaných plochách (ze všech druhů, které by tam mohly růst) klesá s indexem vlivu člověka v oblasti.
„Konkrétně v Podyjí za to může úbytek spásaných luk, které byly vzájemně propojeny mezi lesy tak, aby se mohly stády krav či ovcí přehánět z jedné pastviny na druhou. Se zánikem stád se pak tyto louky uzavřely rozrůstajícím se lesem. Zbyla z nich izolovaná prostranství, což následně vedlo k lokálnímu naprostému vymizení některých druhů,“ vysvětlil Chytrý.
I rostliny potřebují biokoridory
Výzkum ukazuje, že k ochraně přírody nestačí jen nová výsadba zeleně, obnova lesů a uzavírání silnic pro dopravu. Rostliny potřebují pro boj s temnou biodiverzitou takzvané biokoridory, což někde může mít podobu propojování luk, jinde zase rozbíjení lánů polí na sebe logicky navazujícími remízky, které jsou většinou zatím jen tam, kam se zemědělské stroje nedostanou.
„Ukazuje se, jak mimořádně důležitá je péče o krajinu. Stav, který tady byl před sto lety, již zcela neobnovíme, ale rostlinám jsme schopni pomoci v návratu tam, kam patří,“ dodal vědec.
V Podyjí na Znojemsku zcela chybí na některých loukách koniklece velkokvěté, i když na nich mají ideální podmínky k životu. Foto z rezervace Kamenný vrch v Brně.
Na výzkumném projektu DarkDivNet se v ČR podíleli výzkumníci z Botanického ústavu Akademie věd České republiky (AV ČR). Ukázalo se, že zatímco ve volné přírodě není až 65 procent druhů rostlin, které by v krajině měly a mohly být, u zastavěných oblastí je to až 80 procent. Chytrý to považuje za alarmující, protože se ukazuje, že i chráněné lokality trpí.
Porosty původních rostlin může zcela izolovat špatně udržovaná krajina, u lidských sídel jsou to pak nové silnice a železniční tratě či nejrůznější druhy znečištění. Pak nastává jejich izolace a nakonec mizí. O výzkumu informovali vědci v prestižním časopise Nature.
