Článek
Masaya patří k nejpozoruhodnějším vulkánům Střední Ameriky. Proslavila se mimo jiné svým lávovým jezerem, které na Evropany zapůsobilo už v 16. století natolik, že sopce začali přezdívat „Ústa pekla“.
Ve studii publikované v časopise Geophysical Research Letters nyní vědci z Penn State popsali výrazné změny odehrávající se hluboko pod jejím povrchem. Pomocí družic Sentinel-1 sledovali deformace terénu od ledna 2018 do února 2024.
Zjistili, že zatímco v prvních letech povrch v části kaldery mírně klesal, od poloviny roku 2022 se trend obrátil a země se začala zvedat. Podle vědců to pravděpodobně znamená, že se hlubší magmatický rezervoár znovu plní magmatem.
„Když povrch klesá, magma ze sopky odtéká. Jakmile se začne znovu zvedat, může to znamenat přísun nového magmatu,“ vysvětlila hlavní autorka studie Lizzie Johnsonová.
Výzkum ukázal, že pod sopkou jsou aktivní dva magmatické rezervoáry, které se chovají rozdílně. Hlubší z nich, jehož střed vědci umístili přibližně 3,2 kilometru pod povrch, se od roku 2022 znovu rozpíná.
Naproti tomu mělký rezervoár nacházející se zhruba 200 metrů pod aktivním kráterem Santiago vykazoval po celé sledované období opačný trend a ztrácel objem. Podzemní systém Masayi je tak zřejmě složitější, než se dříve předpokládalo.