Článek
Jak nedávno informoval magazín Archaeology News, tým vedený archeoložkou Rosou Barroso Bermejovou z univerzity v Alcalá datoval počátky pohřbívání v lokalitě Valdelasilla do období mezi lety 4300 a 4000 př. n. l. Nekropole tak představuje nejstarší známé monumentální pohřebiště ve vnitrozemí Pyrenejského poloostrova.
Výsledky výzkumu naznačují, že obyvatelé centrální části dnešního Španělska mohli rozvíjet vlastní megalitické tradice současně s komunitami žijícími při Atlantiku a Středozemním moři.
Valdelasilla byla objevena teprve v roce 2020 během stavebních prací. Pod zemědělsky využívanou půdou archeologové odkryli patnáct pohřebních struktur. Jejich rozmístění přitom nepůsobilo náhodně. Hlavní část nekropole se nacházela na vyvýšeném místě, zatímco menší a méně organizované hroby ležely jižněji.
Jak vyplývá z odborné studie zveřejněné minulý měsíc v Cambridge Archaeological Journal, dominantou areálu byla monumentální hrobka označená jako VLD-T450. Její centrální kruhová komora měla průměr přibližně šest metrů a obklopoval ji příkop o vnitřním průměru 36 metrů. Komora i příkop měly společně orientovaný vstup směrem k jihovýchodu, což naznačuje, že celý komplex vznikl podle připraveného plánu.
Od hrobky ke kolektivnímu pohřebišti
Pohřební komora vydala mimořádně cenné svědectví o pohřebních praktikách tehdejších komunit. Ve spodních vrstvách archeologové nalezli ostatky dospělé ženy pohřbené ve skrčené poloze. Pod její hlavou ležely kostěné jehlice a šídlo.
Nedaleko se nacházely oddělené ostatky další ženy, jejíž kosti nesly stopy červeného pigmentu. Doprovázely je korálky a přívěsky. Ve vyšších vrstvách byly objeveny části kostry dospělého muže a další smíšené lidské pozůstatky nejméně šesti osob. Zdá se, že původně individuální hrobka se postupně proměnila v kolektivní pohřebiště využívané po několik generací.
Megalitické nekropole na Pyrenejském poloostrově
Dosud byly nejstarší megalitické nekropole spojovány především s pobřežními oblastmi Pyrenejského poloostrova, zejména s portugalským Alentejem, španělskou Andalusií a severovýchodním Španělskem, kde vznikaly mezi lety 4400 a 4000 př. n. l.; stejně staré a spolehlivě datované pohřebiště ve španělském či portugalském vnitrozemí zatím chybělo.
Pomocí tzv. bayesovského modelování (metoda, která kombinuje naměřená data s dalšími známými informacemi, aby určila nejpravděpodobnější průběh událostí) rozdělili vývoj nekropole do pěti fází trvajících přibližně jeden a půl tisíciletí. První monumentální hrobky podle všeho vznikly během relativně krátkého období, snad v rámci jediné generace. To podporuje představu, že šlo o pečlivě naplánovaný rituální prostor.
Složitější, než jsme mysleli
Mezi nalezenými předměty byly kamenné nástroje, kostěné artefakty, korálky či více než stovka mořských schránek rodu Antalis. Ty musely být na lokalitu dopraveny z větší vzdálenosti a dokládají existenci kontaktů mezi různými oblastmi Pyrenejského poloostrova.
Archaeologists working at the site of Valdelasilla in central Spain have identified what researchers describe as the oldest known monumental necropolis in the interior of the Iberian Peninsula. https://t.co/I5BoSUgMtO pic.twitter.com/uYvu7t91Uv
— Sarah (@Sarah404BC) May 19, 2026
Objev Valdelasilly tak nepřináší pouze další pozoruhodné pravěké pohřebiště. Především ukazuje, že vznik monumentální architektury nebyl výsledkem jediného kulturního centra, odkud se nové myšlenky šířily do okolí.
Vývoj evropských megalitických tradic byl zřejmě mnohem složitější a dynamičtější, než se dosud předpokládalo. Vnitrozemské komunity mohly sehrát při zrodu těchto pozoruhodných staveb stejně významnou roli jako jejich pobřežní sousedé.
