Článek
Objev, o kterém referuje v květnu zveřejněná studie v odborném časopise Science Advances, vznikl náhodou během běžné práce v laboratoři. Výzkumníci z Memorial University v kanadském Newfoundlandu si všimli, že na stěně akvária zůstaly po manipulaci s mořskou okurkou přichycené části jejích přísavných panožek.
Zpočátku tomu nevěnovali pozornost. Jenže zatímco podobné tkáně by měly během několika dnů odumřít, tyto fragmenty zůstávaly naživu i po týdnech a měsících. „Všimli jsme si, že jsou stále přichycené. Hojily se a dokonce trochu vyrostly. Přežívaly ve svém přirozeném prostředí,“ popsala vedoucí autorka studie Sara Jobsonová.
Tkáně se hojily i bez těla
Vědci proto zahájili sérii experimentů. Odebrali další vzorky z různých částí těla mořských okurek a sledovali, co se s nimi stane v běžné mořské vodě.
Ukázalo se, že oddělené tkáně si samy zacelily rány, vytvářely nové buňky a vykazovaly aktivitu imunitního systému. Dokázaly také přijímat rozpuštěné aminokyseliny z okolní vody, přestože neměly ústa ani trávicí soustavu.
Výzkumníci navíc pozorovali, že tkáně reagovaly na dotyk a některé si dokonce zachovaly schopnost pohybu. Podle autorů studie jde o jev, který dosud nemá v odborné literatuře obdoby.
Největším překvapením však bylo, že oddělené části nejevily známky odumírání ani po více než třech letech pozorování. „Nezaznamenali jsme žádné známky odumírání, rozpadu ani nekrózy. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se jejich stav zhoršoval,“ uvedla Jobsonová.
Co má společného s biologickou nesmrtelností?
Právě tato schopnost přivedla vědce k úvahám o biologické nesmrtelnosti. Tento pojem označuje stav, kdy organismus nebo jeho buňky nevykazují známky stárnutí a jejich pravděpodobnost úmrtí se s věkem nezvyšuje.
When some lizards lose their tails, they might regenerate new ones. But what happens to the old tail?
— Science Magazine (@ScienceMagazine) June 3, 2026
Whereas a castoff lizard tail quickly decomposes, this isn’t the case for the castoff tube feet of the sea cucumber, Psolus fabricii.
In the latest #SciencePodcast🎙️, Ph.D.… pic.twitter.com/5zK2DTdEGx
Za jeden z nejznámějších příkladů biologické nesmrtelnosti je považována medúza Turritopsis dohrnii, která se dokáže opakovaně vracet do mladšího vývojového stadia. U mořské okurky je však situace odlišná – nejde o celý organismus, ale pouze o oddělené tkáně.
O skutečné biologické nesmrtelnosti však vědci zatím mluvit nemohou. Zatím totiž není jasné, zda buňky oddělených tkání skutečně nestárnou, nebo zda pouze dokážou přežívat mimořádně dlouhou dobu. Právě to bude předmětem dalšího výzkumu.
Zombie tkáně: Nejsou mrtvé ani živé
Přesto nejde o vznik nového organismu. Oddělené tkáně se sice zahojily a dál fungovaly, ale nikdy se z nich nestala nová mořská okurka.
Regenerační schopnosti mořských okurek přitom nejsou pro biology žádnou novinkou. Některé druhy dokážou obnovit ztracené orgány nebo části těla. Dosud se však předpokládalo, že oddělené tkáně mimo organismus rychle odumřou.
Právě proto jim vědci začali s nadsázkou říkat „zombie tkáně“.
„Pohybují se někde na hranici mezi mrtvým a živým. Udržují buněčné funkce, ale nejsou reprodukujícím se organismem,“ vysvětlila Jobsonová.