Lidé užívali psychoaktivní látky už zřejmě před 25 tisíci lety. Důkaz poskytly staré zuby

Oba nálezy pocházejí z archeologických nalezišť na indonéském ostrově Sulawesi, který leží v jihovýchodní Asii. Jeden člověk žil přibližně před 7000 lety, druhý mnohem dříve, v období před 16 000 až 25 000 lety. Šlo o lovce a sběrače, kteří žili ještě před rozšířením zemědělství v této oblasti.

V odborném časopise Science Advances vědci minulý měsíc popsali, že oba jedinci měli na zubech hluboké a zaoblené rýhy. Tvar rýh neodpovídal běžnému opotřebení, které vzniká při konzumaci potravy. Některé byly navíc tak hluboké, že zasahovaly až k zubní dřeni.

„Představte si, že byste v ústní dutině drželi kámen a přesouvali ho z jedné části do druhé, a to den za dnem, hodinu za hodinou. Nakonec by to vaši extrémně tvrdou zubní tkáň obrousilo a vytvořilo by to rýhy,“ uvedl Adam Brumm z Australského výzkumného centra pro lidskou evoluci.

Nejpravděpodobnějším kandidátem na příčinu tohoto stavu se stalo semeno palmy areka obecná (Areca catechu), kterému se běžně říká arekový nebo betelový ořech. Toto semeno obsahuje arekolin, látku působící na nervový systém a mající psychoaktivní účinky.

Arekový ořech se přitom používá i dnes. Podle listu The Guardian patří v arekovém ořechu obsažený arekolin mezi nejrozšířenější psychoaktivní látky na světě, přičemž jeho užívání je rozšířené především v Asii a Tichomoří. Podle studie ho pravidelně konzumuje přibližně každý desátý člověk na světě, což by znamenalo, že jde po alkoholu, kofeinu a nikotinu o čtvrtou nejčastěji užívanou psychoaktivní látku.

Dužina arekového ořechu se obvykle žvýká společně s dalšími přísadami, například hašeným vápnem a listem pepřovníku betelového. Přídavné látky pomáhají uvolňování a vstřebávání arekolinu, tím pádem zesilují jeho účinek. Vědci se domnívají, že dávní obyvatelé Sulawesi mohli používat mnohem jednodušší způsob, při kterém celé arekové semeno pouze dlouhodobě sáli.