Článek
Tým peruánských a polských vědců ve spolupráci se švédským specialistou na rekonstrukce obličejů Oscarem Nilssonem vymodeloval ze silikonu dívčinu bustu.
Americký antropolog Johan Reinhard, který zmrzlé tělo nalezl během své expedice v roce 1995 v ledovci spícího vulkánu Ampato v nadmořské výšce 6400 metrů, s nadsázkou konstatoval, že díky nové bustě vypadá dívka „ještě živější“, jak píše zpravodajská stanice BBC.
Vědci se při rekonstrukci řídili tělesnými skeny, měřením lebky, studiem DNA a etnologickými charakteristikami. Nilsson agentuře AP řekl, že modelování obličeje s výraznými lícními kostmi, tmavýma očima a snědou pletí mu zabralo „asi 400 hodin práce“.
V Peru každoročně obnovují 600 let starý tkaný most z dob Inků
Reinhard k tomu říká: „Myslel jsem, že se nikdy nedozvím, jak vypadala její tvář, když byla naživu. Dnes, po 28 letech, se to díky rekonstrukci z dílny Oscara Nilssona stalo skutečností.“
Juanita byla oblečena do obřadní tuniky, na hlavě měla čelenku a obklopovaly ji nejrůznější předměty včetně keramických misek a sošek. Díky hlubokému zamražení zůstaly všechny její vnitřní orgány neporušené.
Podle antropologických studií byla Juanita obětována v letech 1440 až 1450 našeho letopočtu, kdy jí bylo mezi 13 a 15 lety. Byla 1,40 metru vysoká a vážila okolo 35 kilogramů.
Náboženská oběť
Podle vědců z americké Johns Hopkins University, kteří provedli CT vyšetření, byla pravděpodobnou příčinou smrti silná rána tvrdým předmětem do zátylku.
Reinhard vysvětluje, že podle náboženství Inků měla taková oběť přinášet čest rodičům a blažený posmrtný život obětem. Archeologové na základě oblečení a okolních předmětů předpokládají, že oběť pocházela ze zámožné rodiny.
„Dítě bylo poté zbožštěno a uctíváno po generace jako prostředník mezi vesničany a bohy,“ poznamenal Reinhard.
Badatelé rovněž zkoumají aspekty života Juanity jako její stravu či předměty nalezené vedle ní. Daná zjištění mohou pomoci lépe porozumět jejímu životu i samotné kultuře Inků.
Se suchem v Peru pomáhají bájní Inkové
